Poslední příležitost – 70 let
Nedaleko obce Studená voda připravili kamarádi z osady Poslední příležitost potlach k uctění
70. Výročí založení osady Poslední příležitost.
Kamarádi se začali sjíždět už v pátek. Vše začalo u chaty pojmenované Nová příležitost. Tady kamarádi pro hladovějící připravili tak velký kotel vynikající gulášovky, že se z něj stačilo nasytit mnoho hladovějících krků ještě v neděli ráno.
Večerní program byl v pátek zasvěcen vzpomínkám a muzicírování u malého ohně.Po ránu jsme se přesunuly na osadní louku .Odpolední soutěže proběhly v kamarádském, ovšem bojovém duchu. Oproti očekávání jsme v soutěžích trampských dovedností slavili úspěchy. Kamarádka Saša vytřela zrak všem trampským pistolníkům z širokého okolí a získala okolí a získala 1.cenu ve střelbě z pistole.
Před její přesnou muškou se musel sklonit i náš pistolník Wimpi, který skončil na druhém místě, při hodu podkovou Drábík navlíknul na cílovou metu dvě podkovy, Baron vyhrál soutěž v šipkách, neztratili jsme se ani v trampském dvojboji- sekera, nůž.
Placky se ovšem rozdávali jen pro vítěze, takže pro umístěné na ostatních místech nezbylo.
Večer zahájil šerif a Windy Bill předáváním cen za soutěže, přijímáním nových členů do osady a předání upomínkových placek pro muzikanty. Po zapálení ohně zahrála kapela KOZ s Windym a ostatními kamarády v barvách Poslední příležitosti. Pěknými písničkami pokračovalo Duo Blanice- Helenka s Rosťou.
Kamarádi staré řeky předali pozdravy a písničky od Berounky.
Pěkně zahráli kamarádi ze Zlatého orla, tradičně skvělými vokály se představila Modrá Kotva . Kapely se pak střídaly dokud oheň plál, sem tam někdo i zarecitoval, a tak zhruba 130 kamarádů mělo co poslouchat.
Bourání stanů, přístřešků, loučení , zalamování palců, plány do budoucna, vyměnit sem tam nějakou adresu… a jako obvykle AHOJ! Bylo to príma. Díky kamarádi za pěkný víkend, budeme se k vám rádi vracet.
Při zpáteční cestě jsme se stavěli na Krkance v Pekle u Pilouse. Jeho Totemy jsou uměleckým dílem a stojí za to si je prohlédnout.
Pak jsme zašli ještě prohlédnout řezbářské práce k chatě u Svatýho Antoníčka, kde bylo také na co se podívat. Kdyby nás nevyhnal déšť, jistě bychom se ještě zdrželi. I tak jsme domů dorazili až navečer. Škoda jen že se z naší osady nemohlo zúčastnit víc kamarádů. Rafika upoután na lůžko, ostatním, ač se těšili to nějak nevyšlo. Tak snad příště.
L.P. 21.6.2015 Baron