Co se nevešlo do T&C 31 první část

hlavička TaC

Co se nevešlo do novin T&C č. 31
Akce z roku 2017, část první: VANDRY, NĚCO MUZIKY

Redakce Times & Colt velice děkuje Všem přispěvovatelům do letošního vydání novin.
Vzhledem k omezenému prostoru (8 stran A4) se mnoho příspěvků nevešlo, to ale neznamená, že nespatří světlo světa. Naopak! Jsou zveřejněny zde, na našich osadních stránkách v nezkrácené podobě a navíc některé i s barevnými obrázky
Několik akcí je také popsáno i z různých úhlů pohledu zúčastněných.
Přejeme krásné čtení, redakce T&C.



VANDRY

Tyterušky 2017

Tradiční expedice za faunou zvanou TYTERUŠKY, spojená s lednovým tábořením na potlachovišti KSŘ, se opět vydařila. Po dlouholetém pozorování už víme jak na ně!!!! I když byly podmínky úplňku Měsíce velmi nepříznivé, silná baterka Jindřich je dokázala několikrát za mrazivou noc vyhnat z úkrytů.
Paradoxně největší šance na jejich pozorování jsou až v Berouně pod jezem, kde se letos také některé pláchnuvší Tyterušky zabydlely na několik týdnů

tyt 1

Co se týče letošních badatelů, převládly zcela výzkumnice. Po loňském nadšení Hanky Čeřovandy a Kelišky, které již nemůže žádný mráz odradit - ba naopak. Čím větší mráz, tím více si to užívají! Zdá se, že se "zadrápla" i Jana "Masérka", která již zvládla několik květnových Vodáckých maratónů na Berounce jako háček Egyiáše - Harmoniky. Úspěšně ovládla nástrahy Listopadové Berounky. Její pasování na chlapa uklidní zlé jazyky osady.

tyt 2

Menším pokleskem lze brát expediční vystoupení Bejbiny. Připálené podrážky vysokohorských "mutlaků"a ohořelá záda péřové bundy (vše půjčené věci od Šerpy - Panáka) svědčí o nechtěnosti účasti na této lednové akci. Stále opakovaná věta: "Zima je ZIMA!!!!", z jejích úst při mírném napomínání nejen partnera, nás usvědčuje o tom, že se příštího sledování Tyterušek asi neúčastní, popřípadě zde roste silná konkurence Káji Škodiče!?
Čtenářům také necháme na uváženou fakt, že "Tři píči" - dřevěné se nechaly vyfotit s hlavními aktérkami loňského nedorozumění s kamarádem Papíkem z Papíkova.

tyt 3

Velká pochvala patří Mírovi Hasičovi za páteční předběhnutí všech a rozdělání ohně! Na klábosení a hlavní pozorování Tyterušek vybylo tak několik hodin navíc!!! Jindřich Harmonika zvládl pochod s nejtěžším báglem: pila, sekera, klíny, plachty, vychytávky pod i nad sebe aj Za vzornou přípravu a organizaci celé akce "Tyteruška 17" patří náš dík Judrovi Tomovi!
No a závodní trasa: Lašovice (nádraží) - kóta Hnůj- měla toto pořadí:
1. Hanka Č., 2. Kelišová, 3. Bob-i-na. Medaile budou předány před nastoupenou osadou o půl noci na pódiu při tomto bále!?(2017 pr)
Shrnutí: 2 psi, 3 chlapi a 5 ženských (z toho dvě pasované na chlapy). Zapsala: BBzB

tyt 4

tyt 5

PS A taková to byla teplá bunda…

Čundr 24. - 26. 3. okolo TEPLÉ

- pár postřehů od Jany „Maser“-ky

Vyrazili jsme ve čtyřech lidech a dvou psech. V Mariánkách nastal historický okamžik: Egy si musel koupit jízdenku na vlak, protože na soukromou dráhu mu neplatila režijka.
Soukromý motoráček byl hezký, moderní s řídící jednotkou vpředu i vzadu spojený uprostřed takovou jako harmonikou. Kluci hned začali přemýšlet, jestli by to mohlo fungovat jako opravdická harmonika a jak by se na to dalo hrát.
První noc jsme spali u bývalého vechtru, který si někdo koupil a předělával. Večer jsme přišli, když byla už skoro tma, a teprve ráno jsem si všimla spousty cedulek „Soukromý pozemek, vstup zakázán“ pomalu na každém stromě, ale to už bylo pozdě.

teplá 1

Byla to docela luxusní noclehárna, spali jsme pod větvemi mohutných smrků a ani nebyla moc zima, i když do rána mrzlo – voda v petflašce byla ráno zmrzlá. Bylo tam ohniště a stůl, jen na sezení jenom jedna židle, o kterou jsme se svorně vystřídali. První si sedla Bobina, pak Bůček, potom já, jen Egy byl pořád v pohybu – nosil dříví, přikládal na oheň, pak šel pro něco k jídlu, až mi ho bylo líto, tak mu povídám: “Jindro, pojď si taky chvíli sednout, ty jsi ještě neseděl.“ a všichni se mi hrozně chechtali.
Psi bleskurychle odhalili, u koho mají největší šanci něco vyžebrat, a jakmile šlo o jídlo, oba svorně otravovali Jindru.

teplá 2

Cesty tam nebyly, všude jen ohradníky, asi se tam v létě pase nějaký dobytek, tak jsme dost dlouho šli po kolejích. Egy pozoroval Darinu a po chvíli prohlásil, že je to správný nádražácký pes, protože chodí po pražcích. Kluci si vykládali o dráze, až se dostali k samým počátkům dráhy, čili ke koňce. Pak se podívali, jak Laki táhne Bobinu a už nevím kdo prohásil, že Bobina by si mohla pořídit soukromou psoňku.
Jindru jsem odhadla správně, chtěl si tu Teplou omrknout, jestli by se to nedalo příležitostně jet. Líbila se mu a myslím, že kdyby měl nějaké plavidlo, že jsme pěšky nešli.
Jana

...a hodnocení od Bob-i-ny:

...Za mne mohu jen dodat, že to byl poslední můj vandr, kdy jsem ještě jakš takšt došla, ale z vodřenýma „ušima“ - tady s bolavým levým kyčlem!!!!
Následovalo navštěvování lékařské vědy – počínaje obvoďákem, přes ortopédy, cévaře, zubního, neurologa, rentgenologa, absolvování několika masáží, pětitýdenní rehabilitace a polykání antibiotik proti různým zánětům, borillióze a závěr by měl být vyřešen ve středu 7.2.2018 totální výměnou levého kyčelního kloubu... (není, oprava se odkládá… pr)

...a poznámka pod čarou: Džentlmeni nevymřeli!!!!

Nasedání a vysedání je v současné době pro mne nejtěžší disciplína: platí to na kole, do auta do lodě....
Zatím, co na kolo musím vždy nalézt patník, obrubník či pařez, bych byla schopná se do sedla a z něj dostat sama. Do auta, vlaku, autobusu bych přivítala odebrání tašky, ruksaku... Loď mi vždy ochotné ruce u břehu podržely!!!!
Největší „džentlment“ je ovšem lékař gynekologický: úplně změnil úvodní větu: „Vyskočte si, prosím!“ na: „Vylezete tam?“ Pak decentně otočí hlavu k oknu a mou problémovou nohu pomůže něžně uložit do příslušnéko třmene u vyšetřovacího křesla... Dál už je konverzace opět běžná: „Tak se na to podíváme!“ … A stejný ceremoniál se opakuje i při opouštění vyšetřovacího prostoru.
Pane Doktore: Ď!!!! BBzB

55. výročí T.O. Údolí racků

Poslední víkend v květnu 2017 se konal 55. potlach T.O. Údolí racků.
Kamarád Daneš mě odvezl autem z Lázní Kynžvart až nad kemp, děkuji. Před pěti lety jsme tu byli s Rafikou a osadní kapelou T.O. Kamarádi staré řeky, ale letos to nějak nevyšlo. Rafika na nás kouká z trampského nebe a tak jsem jela sama. Jenom tu Rafikovu osadní vlajku jsem zapomněla doma. Pěkné prostředí, dobří kamarádi a kamarádky, dobrá muzika, soutěže. A jedna velká novina. Osadě se podařil od soukromníka koupit "Šiškový kopec" - pozemek potlachoviště! Teď už je z lesa nikdo nevyhodí!
Ve 20 hodin utichl šum a hluk, kamarádi povstali a šerif Vlk do ticha pronesl tato slova: „U nás na Západních horách, kde stále bývá sníh, tu z údolí a lesů uslyšíš šťastný smích. Ty lesy tohle znají, tu osada má kemp, ať v lednu nebo v máji tu vždycky bude tremp.“ Byla to síla, nikdo ani nemuknul. Pak vydal pokyn a skupina indiánů zapálila 55. výroční oheň. Po minutě ticha za kamarády promluvil kronikář Matokan o vzniku osady.
Daneš byl přijat za člena T.O. Údolí racků a dostal klíče od srubu. Salome je čekatelkou na členství. Potom byl vyhlášen nejvzdálenější účastník Tonda z Austrálie. Cenu za nejmladšího převzala maminka - vajíčko racka. Nejstarší účastník MAX z kapely Chudinkové dostal kostru racka. Vlk poděkoval kamarádům za příspěvek na získání potlachoviště a přečetl sponzory.
U ohně se zpívalo, hrálo až do rána. A nechybělo ani veselé vyprávění. Trochu netradiční byla tombola. Ta byla hodně vtipná. Dovedu si představit tu legraci, když nový šerif Miky s Martinou vymýšleli hlášky:
1. cena – dům = perníková chaloupka,
2. cena - dovolená dle vlastního výběru = katalog cestovky,
3. cena - hodinky = ty jsem neviděla, psací souprava = husí brko, bublinková koupel pro 2 = sáček fazolí, nejlepší přítel člověka = toaletní papír, masážní polštářek = polštář plný šišek.
Výtěžek bude použit na vybudování útulku pro DOSLOUŽILÉ TREMPY
Byl to krásný potlach. Sešlo se na 160 kamarádů a kamarádek + osadníci + děti. Všechno perfektně připravené! Ještě ve čtyři ráno se hrálo u velkého ohně. Škoda, že jsem cestou domů někde ztratila camrátko - bleděmodrý indiánský lapač snů, které vyráběla Nikola. Ale hezké vzpomínky zůstanou.
Mirka

Boháčkova výzva

Ahoj všichni. 25. - 26. 11. 2017 jsem navštívil potlachoviště. Na Papíkovo místě někdo vystavěl jakýsi přístřešek, na který použil plachty z laviček a dřeva a nějaká naše prkna. Myslím, že to není dobré vzhledem k požadavku ochranářů nic na místě nestavět. Co vy na to? Já jsem pro jeho strhnutí. Rošt byl stále na ohništi, přivázaný k nožičkám, nechal jsem jej tam. Naproti lávce padly 3 pěkné smrky a jeden z nich kompletně zdevastoval dámské WC.
Navrhuji jeden červnový víkend v příštím roce (2018, pr) věnovat údržbě kempu. Jinak, - v tom přístřešku hospodaří myši, nechal jsem si tam 2 hodinky ranec a našel ožraný chléb. Asi jsou to ty, které sežraly Janě a Klokanovi karimatky na potlachu. Tom.

U příležitosti svatoštěpánského pochodu byl přístřešek odstraněn, a Papíkovo spací místo uvedeno do původního stavu. Prostě tam nic není.

Tato výzva byla podrobena živé diskusi na slezinách, vřele osadníky přijata a odsouhlasena. Zároveň byl navržen termín zahájení brigády 29.6 2018 a ukončení 1. 7. 2018? Co vy na to???

Svatoštěpánský pochod KSŘ 2017

„Sobotní ráno mě neuvidí, u cesty s klukama stát.“
Tak daleko jsme ještě nedošli a tak nás parta téměř šedesáti trampů a turistů vyrazila krátce po osmé hodině ranní v úterý 26. 12. 2017 z Berounského nádraží „Směr Pustověty a dál“.

štěpán 1

Jeden z mladších členů této výpravy si spletl zastávky a tak jel z Roztok „na černo“, „Jaká ostuda, po těch letech co do údolí jezdí!“.
Po počátečním výšlapu z Pustovět se většina zastavila na menší pauzu typu „Čaj, rum, bum“. V trávě byli k vidění i srnky u napajedla.

štěpán 2

Jak se postupně odcházelo směr tábořiště, rozkouskoval se původní průvod na několik menších skupinek. Na potlachovišti čekala odměna ve formě svařáku, cukroví, Standa roznášel jako ten nejlepší pingl jednu medovinu za druhou, ale některé již na začátku cesty nezajímalo nic jiného než opečené buřty.

štěpán 4

štěpán 5

štěpán 3

Po společné fotce, a někteří bohužel již před ní, popovídání s dlouho neviděnými kamarády a napojení se pokračovalo opět po částech do Roztok na vlak. Našli se tací, kteří se obávali brodů, a né že by jich bylo zrovna málo. Nakonec přežili všichni a dva odvážlivci dokonce přebrodili o tři brody více, než bylo nutno, ani lávky nevyužili: „Chvála bohu prošli suchou nohou. No jó popeláři mají hold kvalitní boty!“

štěpán 6

Část šla přímo na vlak, někteří přes Nezabudice, někdo tam dokonce i zvostal a ti co tak přijeli, pokračovali autem: „Pestrobarevná toť společnost.“ Na přeživší čekalo občerstvení v Roztokách v Restauraci u nádraží a následně v Berouně U Medvěda.
Vítek

Nůž, aneb jak jsem přispěla budoucím archeologům

Trávili jsme léto na chatě - kolem dokola samé lesy. Protože zrovna rostlo hodně hub, chodili jsme na ně každý den. Když měl Pavel práci s vyřezáváním placek a totemů, chodila jsem sama. Mně se v lese líbí. To si vezmu proutěný košíček a na dlouhý bílý nebo barevný provázek pevně přivážu nůž. Druhý konec přivážu na ucho koše a nemusím se bát, že ho ztratím! Mourek mi vždycky říkal: „Víš, ty když si vezmeš ty starý tepláky, bundu, holínky, nebo ty vyšmajdaný pohorky, ty se vůbec nemusíš bát.“ A tak si chodím po lese za každého počasí. Když je mi úplně dobře, navléknu si provázek s nožem na ukazováček pravé ruky, roztočím ho nad hlavou a zpívám si do kroku. Houby se rázem stanou druhořadou záležitostí. Malý kuchyňský nůž s očkem také není špatný, ale beru ho jenom, když jdu sama. Jinak musím dodržovat bezpečnostní vzdálenost, což může být problém. Lepší je nůž zavírací. Třeba taková rybička s kroužkem je k nezaplacení. Mám ji ještě ze školy, a co nadělá práce.
Asi po týdnu jsme jeli nakupovat do Stříbra. Hned pod náměstím jsme objevili železářství. Takhle si představuji prvorepublikový krám. Je to hotový balzám pro naše ego. Zálibně se rozhlížíme po sortimentu. Pod zaskleným pultem objevujeme zavírací nože - jeden větší a druhý menší. Aby nebylo pochyb, je na zeleném pouzdře vyšitý hříbek. Na dřevěné střence je měřítko a na konci přidělaný praktický štěteček. Podívali jsme se s Pavlem na sebe a rozesmáli se: „To musíme mít!“
Na chatu jsme si přivezli nože již vyzkoušené. Ani tentokrát nás les nad viaduktem nezklamal, a my si naplnili hned tři papírové krabice zdravými hřiby. Od lávky k chatě jsme vše převezli na stavebním kolečku. „Rostou, rostou,“ pochvalují si sousedi, „taky po obědě vyrazíme.“
Druhý den ráno jsme si vyšli do lesa nad studánku. „Vidíš, teď už můžeš nosit nůž v kapse,“ pochvaluje si Pavel. Do kopce, z kopce, přes potůček, kolem ohrad, ve smrkovým i borovým – všude rostou. „Babky nebrat, klouzky taky ne! Pomačkají se, a kdo to má pak čistit.“ Trpělivě vyndávám nůž z pouzdra, štětečkem smetu z kloboučku jehličí, vyhodím slimáka, očistím nožku, houbu dám do koše, nůž do pouzdra, pouzdro do kapsy. Po dvou hodinách začíná mrholit. Mám žízeň – napiji se ze studánky. V jedné ruce hůl v druhé košík, spěchám přes lávku k chatě. Já už opravdu musím. Na poslední chvíli otvírám dveře od malé budky ve stráni.
Když se konečně dostanu do chaty, Pavel už odpočívá na gauči. Chci krájet houby, ale pouzdro v kapse je prázdné. Beru baterku a jdu pátrat do nevábné hmoty. Zbytečně. „Kampak jdeš, Mirečko? Vždyť prší.“ Vyrážím nazpět ke studánce prohledat okolí – zase marně. Přiznávám se ke ztrátě a pokorně se vracím k pověstné rybičce.

Když někdo zcela vážně může provádět vykopávky na potlachovištích a psát o tom disertační práci, proč by se třeba za sto let nemohl někdo šťourat v naší latríně…

P.S. A tak mi Pavel koupil nový houbičkový nůž s hóóódně dlouhým provázkem.
Mirka

mirka waltr

Duha se zjevila na nebi, když kamarád Waltr ze dřeva vytesal kamaráda Rafiku. Vzpomínáme




NĚCO MUZIKY

Za hudbou, světa kraj!

Není tajemstvím, že osada má vlastní kapelu, která má za sebou nejedno vystoupení.
Někteří nejen z osady, ale řekněme i „Z venku“, přesto že na nic nehrají, nebo alespoň ne na takovéto úrovni, rádi doprovází tyto hudebníky po všech akcích, někam jede ten a někam zase onen.
Stalo se to pro ně zábavou i relaxací, vždyť není nad to vyjet mezi kamarády, dát si pivko a poslechnout si pár písniček „Které jakoby z duše mluvili všem kamarádům.“

sláva sladu

Pokud je k tomu příležitost dají se i do tance, jako když kapela hrála na Poslední leči MS v Karlštejně, tam podali o to obdivuhodnější výkon, že neměli žádné střídání a celý večer na žádost pořadatelů odehráli sami, nebo na závěrečném posezení Tříkrálového pochodu Stopařů.
I když někdo zakopne, zvedne se a sranda pokračuje dál, jsme přeci „Kluci a holky vočkovaný satanem“.
Vždy je plno legrace a nikdo se nenudí!
Není proto divu, že pro své fanoušky a obdivovatele, skoro by se dalo říct, MUSÍ, pořádat pravidelné akce jako koncerty na Barče aneb Setkání trampských osad či jejich vlastní Berounko má. Mimochodem: „Vždycky je pěkně narváno!“.
Vítek

kapela 3

kapela 4

kapela 1

kapela 2

merenda 4

Trampská merenda

Tato akce pořádaná již devátým rokem T. O. Údolí děsu a T. O. Pozvolná smrt, začínala 4. 11. 2017 v 19:00. Většina osazenstva přijížděla samozřejmě již dříve a jeden nejmenovaný nadšenec přijel ještě hodinu před nimi: „Nejspíš nečekal, že se teprve budou nosit stoly a sudy do sálu.“ Tak to měl i s procházkou v údolí: „Aktivní blbec je horší než třídní nepřítel!“ Hudby bylo nemálo, postupně se na pódiu vystřídali Pozvolná smrt.

merenda 2

Co zbylo, Marcela s Ivetou.

merenda 3

A po tombole: „To víte, neříká se nadarmo, to nejlepší na konec“, KAMARÁDI STARÉ ŘEKY.
Ti se toho i přes počáteční potíže s ozvučením ujali s tradiční kvalitou: „Umí! A kdo umí, ten přidá!“

merenda 5

merenda 6

merenda 7

Ovšem, když je kvalitní hudba, tak tanec je samozřejmosti a tak se i přes omezený prostor tančilo, jakoby šlo o pohár.

merenda 8

merenda 10

Z „Velké lihové revoluce“ si přijel zatančit i Panák Námořník: „Ještě aby ne!“. To byl výkon!

merenda 9

Vítek


| Autor: Panak | Vydáno dne 06. 03. 2018 | 1816 přečtení | Počet komentářů: 0 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek
Novinky
11.03.2020: Fotoalba od Kapra na Rajčeti
V menu "Fotoalba" nově naleznete odkaz na fotky od Kapra
Fanklub KSŘ

Tento web site byl vytvořen prostřednictvím phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce. Na této stránce použité názvy programových produktů, firem apod. mohou být ochrannými známkami nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků.

Web site powered by phpRS PHP Scripting Language MySQL Apache Web Server