Když ráno 6. června 1944 v den D, začaly první červánky pronikat tmou, viděli němečtí pozorovatelé při pohledu z normandského pobřeží, jak se před nimi, kam až jejich oči dohlédnou, rozprostírají svazy 5 300 námořních lodí, od největších válečných plavidel po nejmenší hlídkové lodi. Největší invazní flotila jaká kdy byla sestavena, zahrnující válečné lodi, obojživelná plavidla, pomocné a výsadkové lodi z Velké Británie, USA, Francie, Kanady, Polska, Řecka a Holandska, byla připravena zahájit osvobozování Evropy.
Vylodění se odehrálo na pěti strategických plážích Utah, Omaha, Gold, Juno a Sword.
Letos v roce 2014 se konaly oslavy 70. výročí otevření druhé fronty v západní Evropě. V momentě, kdy jsme dostali pozvání se těchto oslav zúčastnit, jsme neváhali ani chvíli.
Zvlášť když se nám pozvání dostalo od manželů Vladimíra a Bernadette Fišerových. Vladimír Clode Fišera je Čech, který se narodil, vystudoval a vyrostl ve Francii. Je politolog, historik a překladatel, spolupracovník exilových Listů a žije ve Francii, kde se narodil. Byl profesorem na univerzitách v Paříži, v Portsmouthu (Velké Británie) a Štrasburku. Dlouholetý člen redakce Lettre Internationale. Spoluzakladatel časopisů Journal of Area Studies, Histoire et Anthropologie a Biennale Mitteleuropa ve Štrasburku. Jako francouzský básník píše pod jménem Claude Vancour. Spolu s Bernadette, která je středoškolskou profesorkou a malířkou, žijí v Normandii, poblíže městečka Turkville. Shodou okolností v domě, kde v době po vylodění spojeneckých vojsk sídlil štáb 90. pluku americké armády generála Collinse, který velel jednotkám vylodění spojenců v sektoru pláže Utah.
Po příjezdu se nám dostalo vřelého a přátelského přivítání. Nejenom, že nám naši hostitelé připravili zázemí pro celý náš pobyt a poskytli nám část svého domu, ale připravili i náročný program pro naši expedici. Takže jsme se seznámili nejen s historickými fakty, ale poznali i normální život v Normandii.
Letošní rok oslav byl opravdu výjimečný. Nejen tím že oslavy byly jubilejní, ale jak říká Vladimír Fišera: „Byly jednak ohromné, ale i poslední takového rozsahu, z důvodu toho, že za dalších deset let už asi nebude žít žádný z veteránů – přímých účastníků tehdejších bojů a už jen málo z pamětníků těchto slavných dnů.“
Přímo na dvoře venkovské usedlosti, před bývalým štábem 90. amerického pluku Patonovy armády, jsme společně s Vladimírem a Bernadette uspořádali odpolední koncert, na kterém se sešlo více než čtyřicet přátel z okolních usedlostí a svou návštěvou nás poctil i starosta oblasti Gérard Duvernois. Následný koncert trampských i českých národních písní byl oslavou přátelství a porozumění. Po chvíli byl odpolední koncert přerušen příjezdem motorizované roty spojeneckých vojsk. Z vojenských vozidel a Jeepů vystoupila četa amerických vojáků. Posléze přijel v doprovodu svého syna Roye i veterán Americké armády Tom Ingram, který se zúčastnil bojů právě v oblasti Turkville. Shodou okolností tento veterán později pomáhal osvobodit i Plzeň. Za naší účasti byl slavnostně dekorován válečným křížem legií. Bylo nám ctí přispět k tomuto vyznamenání slavnostní fanfárou. Jen tak mimochodem, na tuto oslavu se dostavil veterán Tom Ingram vzápětí po přijetí u amerického prezidenta. Další překvapení, které nám přichystala Bernadette Laval, bylo opravdu dojemné. Rozdala divákům české texty písniček a po krátké zkoušce se usedlostí nesl hlas mnohočetného sboru. Společně jsme zazpívali písně „Albatros letí“ i námořnickou píseň „Neplač pro nás děvče“. Nejlépe se prezentovala zpěvačka Annick Marie, která se poté zúčastnila i několika našich dalších koncertů. S chutí si ale zazpíval s námi i profesor filosofie baron Wolfrad von Rechenberg, který nezapřel svůj český původ. Nebylo divu, že koncert skončil neformální zábavou, občerstvením a pohoštěním starosty Gérarda Duvernoise, který věnoval ze svých zásob mnoho šampaňského.
Celkem jsme během naší návštěvy absolvovali pět koncertů. Velmi pěkné a spontánní bylo vystoupení u památníku a muzea na pláži Utah, kde jsme se setkali i s českou divizí plzeňského klubu historických vozidel. Tančilo se při Vejvodově „Škoda lásky“ i při písni Honzy Vyčítala „Mám v Plzni kámoše, už je to řada let… „
Pobřeží Normandie je plné muzeí a památníků a jak nám řekl profesor Fišera, těchto muzeí a památníků pořád přibývá. Na památku Čechů, kteří se osvobození zúčastnili, vlaje v městě Caen i česká vlajka. Staví se i nové typy muzeí. Nepřipomínají jen vítězství, ale i každodenní život, který nebyl jen slavný a veselý jako v den vylodění. I dnes, po mnoha letech, si Francouzi připomínají některé smutné události. Zdevastovaní města Valognes, kde bylo vinou preventivního kobercového bombardování 400 civilních obětí. Francouzi jsou pyšní na to, že se Američanům napodařilo udělat z Francie protektorát a jsou si vědomi, že je to zásluha především generála De Gaulla.
Další koncert jsme uspořádali v městečku Sainte-Mére-Eglise. Časně ráno 6. června 1944 jednotky složené z 82 a 101. výsadkové divize osvobodily město při Operaci Boston a mohli se chlubit tím, že to bylo jedno z prvních měst dobytých během invaze. Známý je incident s parašutistou Johnem Steelem z 505. PIR, kterému se padák zachytil za věžičku kostela, a mohl jen pozorovat boje pod ním. Unikl zajetí tím, že předstíral smrt do druhého dne, kdy bylo město osvobozeno. Nehoda byla ztvárněna ve filmu Nejdelší den (The Longest day).
Dům míru
V nedávno vzniklém Domě míru, který ve stejnojmenném městečku řídí jedna německá a jedna francouzská řádová sestra, se konalo další vystoupení Kamarádů Staré řeky. Řádová sestra Theresita M. Müller pro nás i hosty připravila malé občerstvení. Vzhledem k tomu, že mimo jiné ovládá krom několika světových jazyků také polštinu, mohli jsme si popovídat o její lásce k hudbě i o tom, jakou zálibu našla ve hře na kytaru. Opět to byla demonstrace přátelství a pochopení v příjemném prostředí.
Poslední náš koncert v Normandii se konal v zemědělské oblasti města Carentan. Skvěle jsme byli přijati šéfem farmy a zároveň jsme měli možnost se seznámit s vybranými lahůdkami a bio potravinami místní provenience. Nechyběly vynikající sýry, ani ochutnávka místních moštů a různých vín. Naše písničky i vystoupení skvěle tlumočil a konferoval profesor Vladimír Fišera, a tak nebylo divu, že rozloučení bylo opravdu velmi srdečné.
Oslavy 70. výročí zahájení Operace Overlord byly opravdu velkolepé. Největší vyloďovací operace ve vojenských dějinách z 6. června 1944 znamenala začátek osvobozování západní Evropy od nacismu. V Normandii se toho rána vylodilo kolem 35 tisíc mužů, z nichž do večera více než tři tisíce zahynuly. Za celý den se podařilo vylodit 150 tisíc lidí a desetitisíce kusů techniky. Do konce července se na plážích vylodilo celkem 1,5 milionu vojáků. Bitva o Normandii si vyžádala více než 44 tisíc mrtvých na straně spojenců, 54 tisíc v řadách Němců a 20 tisíc mezi francouzským civilním obyvatelstvem.
Během naší návštěvy jsme pochopitelně nestačili projít všechna muzea a památníky tehdejších událostí. Poznali jsme ale i život normálních lidí. Dojmy a poznatky, které jsme si z Normandie odvezly, zůstanou v každém z nás. Opět se nám potvrdilo, že prostí lidé netouží po válkách a nepokojích, ale chtějí žít v míru a přátelství. Stejně tak se nám potvrdilo, že hudba patří na celém světě k pozitivním přínosům lidského konání a česká písnička, která dokáže překonat i jazykové bariéry, je tím správným klíčem k lidským srdcím a pomáhá navázat i upevnit opravdové kamarádství a přátelství. Ještě jednou děkujeme Vladimírovi a Bernadettě Fišerovým za milé přijetí a pomoc, kterou nám při naší návštěvě poskytli. Doufáme, že jim i jejich přátelům budeme moci stejnou mincí oplatit péči, kterou nám při naší návštěvě Normandie poskytli.
Beroun, červen 2014 - napsal Josef Patera
Navštivte fanklub Kamarádů Staré řeky na Facebooku
