Po stopě jedné zlaté horečky

Cestu z potlachoviště na břehu Bush River v Kanadě jsme zvolili přes Yellowstonský národní park. Při tom jsme měli možnost vidět řadu zajímavých míst. Jedním z nich bylo zlatokopecké město Idaho City.

Historie zná tři velké zlaté horečky na severoamerickém kontinentu. Byly to ve čtyřicátých letech kalifornská, v šedesátých letech v Idaho, v devadesátých letech na Aljašce. Vše, pochopitelně, devatenácté století. Tyto události jsou v našich zeměpisných délkách doprovozeny množstvím dobrých trampských písniček. Avšak co si museli osadníci a tím spíše zlatokopové, užít, si dovedeme jen těžko přestavit. Osud původních obyvatel nelze označit slovem.

Dnes je možné se dostat do Idaho City pohodlně po silnici č. 21 od jihozápadu ze správního města Boise (Id). My jsme se tam dostali po téže silnici ale z opačné strany ze směru od Jackson (Wy) přes Craters of the Moon (Id), kterážto lokalita byla využita při testování planetárních vozítek a přes Stanley ležící vysoko v horách. Ta místa určitě někdo z kamarádů nenechá nepovšimnuta. A nepochybuji, že také ještě Idaho City.

Původně jsme z místa našeho ubytování v chatkách na Silver Gate poblíž severovýchodní brány Yellowstonského národního parku chtěli odjet západním směrem přes zmiňovaný národní park, ale to nebylo možné, protože příslušnou komunikaci podemlel a nečekaně přerušil jeden z přítoků.řeky Yellowstone River. Velká oklika vedla právě přes město Cody (Wy), pojmenované po vlastním jménu Buffalo Billa, město Jackson a konečně Idaho City. Nakonec se ukázalo, že to nebylo pro nás nešťastné.

Ještě k Cody. Město bylo založeno Buffalo - Billem (Cody), který si toto místo okolo roku 1890 vyhlédnul na březich Shoshony River pro přezimování se svým světoznámým cirkusem "Wild Western Show". Prvně založil Hotel Irma, který pojmenoval po své dceři. Před touto budovou se dodnes pravidelně inscenují přestřelky za účasti herců, zosobňujících historické osoby, jako jsou Buffalo Bill nebo Calamity Jane (Martha Jane Cannary - Burke). Známé je místní muzeum a také rodeo. Cody je městem, které je střediskem dobytkářství, jak je tomu až doposud v některých, i větších, městech v USA nebo v Kanadě. Z Jackson, ležícího v podhůří Skalistých hor ale již na jejich pacifické straně v povodí Snake River, se v současné době stalo známé středisko zimních sportů.

Jinak je tomu u Idaho City. Toto město mělo v době zlaté horečky desetitisíce obyvatel a dnes, jak připomíná místní tištěné periodikum „Idaho City Frontier Days“ z konce června t. r., tam žije trvale asi 450 lidí. Stopadesáté výročí vypuknutí zlaté horečky se bude připomínat v červnu roku 2012. Také poslední víkend června 2011 se vyznačoval zvýšenou kulturní aktivitou. Idaho City je město, v jehož centru se nacházejí vesměs původní stylové stavby. Avšak mýlil by se, kdo by si myslel, že je to skanzen. Vše funguje tak, jak tomu bylo v době, které se dnes s oblibou říká historická a to v originálních dřevěných budovách s patřičnými průčelími, podloubími a původními dřevěnými chodníky. Zdejší obyvatelé jsou rozhodnuti město udržet i do budoucna živé. Zmiňované periodikum, které je k odběru v restauraci na hlavní třídě, neopomene připomenout, že příchozí obyvatelé – většinou horníci, zde žili ale také umírali. Na strmých okolních stráních se nacházejí pozůstatky dřevěných chatrčí a pozůstatky hrobů, jak si může sám čtenář ověřit zadáním hesla Idaho City do internetového vyhledávače a kliknutím na vybraný odkaz.

Již při přibližování k městu vidíme hromady štěrku a písku novějšího data, které dokládají, že pokusy s rýžováním v malém měřítku pokračují. Jestliže kráčíme od křižovatky Main Street se silnicí 21, směrem do města, nepřehlédneme historickou zprostředkovatelnu zaměstnání pro horníky (Miners Exchange), redakci místního tisku, kovárnu, restauraci, tančírnu Diamond Lilly, vězení, školu a další budovy. Poblíž hlavní silnice vidíme též Calamity Jaines Café. Ta však, přes svůj pohnutý osud, v Idaho City neměla trvale přebývat. Vedle zprostředkovatelny práce je k vidění, kromě důlního vozíku, který známe dobře i z našich krajů, také pozůstatek vodní stříkačky která kdysi sloužila pro odplavování hlušiny ze zlatonosných žil. Nechybí ani původní drtička kamene. Ve stráních se údajně nacházejí pozůstatky kanálů pro přívod vody z okolních hor. Ta ale pravidelně docházela již koncem léta, takže práce musely být přerušovány.

Současné domorodé obyvatelstvo je zde pracovité a k Evropanům vstřícné. Je třeba podotknout, že, patrně tak jako všude v USA, jsou i v této oblasti silnice prvotřídní a v bezvadném stavu. Také se zde v relativní blízkosti nachází dostatek místních i mezinárodních letišť. Všichni říkají, že jsou vysoké daně. Jisté je to, že mnoho nemovitostí je na prodej nebo k pronájmu.

Nakonec jsme navštívili cukrárnu, kde byla k dostání slušná zmrzlina a kde se nacházelo funkční prastaré piano, na němž ležela kniha návštěv. Tam jsme dne 28. 6. 2011 učinili jménem trampských osad a osady Kamarádi staré řeky zápis, načež jsme museli město pro nedostatek dalšího času opustit a pokračovat v naší cestě.

Autoři: Láda a Tony
Fotky: Láda