8. Světový potlach na Bush River

"Jo Kanada, ta je ta tam a Manitou je na to sám…" zpívávali jsme před mnoha a mnoha lety a Kanada byla pro nás jen vzdáleným a nedohledným snem.

Zleva Ivo, Sapér, Baron, Marta, Láďa, Wimpi
Dole Lenka, Žabák, Magda, Pepa

Přestože se po otevření hranic staly i vzdálené země pro nás dostupnějšími, nikdy jsme nenašli odvahu vypravit se do vzdálených krajin našich klukovských snů. 8. celosvětový potlach pořádaný v Britské Kolumbii uprostřed té nefalšované divočiny se stal tou pravou motivací, abychom,už sice v pokročilém věku, ale přeci jen ještě schopní akce, udělali to správné rozhodnutí. Splníme si sny svého mládí. Pojedeme!

Sehnat informace, pozvání, víza, letenky, peníze, zázemí, naplánovat trasu a vůbec … Před odletem stihly kamaráda Frambíka zdravotní problémy, a tak ač nerad, musel na poslední chvíli vrátit letenky a cestu zrušit. Na cestu jsme se vydali tedy jen čtyři: Baron, Marta, Wimpi a Láďa. Do Seattlu ve státě Washington jsme se dostali bez problémů, na letišti nás čekal kamarád Ivo, odvezl nás k sobě domů a pomohl s přípravou, půjčením auta a vybavením. Tony Vrba s Olinkou zapůjčili stan, židličky a nutnou výbavu pro pobyt v přírodě a mohli jsme vyrazit.

Hledáme kamaráda uprostřed Kanady

Ulici jsme našli správně

Naše první cesta vedla ke kanadské hranici, přes Hope a dál po zlatokopecké cestě až k „100 Mile House“ , kde jsme na Bradley Creek Road navštívili kamaráda Sapera s jeho ženou Lenkou. Milé přivítání a zázemí v odlehlé kanadské divočině se neobešlo bez muziky, povídání, vzpomínání, vyprávění. Měli jsme možnost prohlédnout si místo konání „Trampské kytary“, festiválku trampských i jiných písní, který se už po léta na pozemcích Honzy a Lenky koná. Nádhera - divočina příroda, čistá voda, srny se procházejí za stanem, kolibříci pijící sladkou vodu z krmítek, liška, co kradla slepice, dostala zaslouženou odplatu-broky do kožichu a statečný kohout, co slepičky bránil, zaslouženou výslužku v podobě zvýšené dávky zrní.

Pak už jsme se museli ale rozloučit a vydat se na cestu přes Kamloops, Salmon Arm, Revelstoke a Golden, abychom nezmeškali potlach. Na cestu jsme dostali kus medvěda, abychom po cestě nezašli hlady, a tak hned v prvním campu došlo na vaření pravého medvědího guláše. Mňam! Až pojedete někdy do Kanady, nenechte si tu dobrotu ujít. Stojí to za to. A pak jedeme a jedem …dalších 800 km je přece jen dálka. Někde za Salmon Arm vidíme u silnice stopaře s báglem…. Po pár kilometrech máme výčitky svědomí. Měli jsme mu zastavit, místo sice v autě nemáme, ale pomoct alespoň bágl… byl to vůbec náš člověk? … nemáme pojistku pro stopaře a tak jedeme dál.

Značení 90 km před campem

První směrovka za Goldenem vedoucí na odbočku prašné cesty „8.Potlach“ nás mile překvapila. Vždyť na Bush River to bylo ještě 90 km. Takhle označit cestu na potlach si opravdu zaslouží pochvalu.

Potlachoviště na Busch River

Na potlachoviště dojíždíme ve středu odpoledne – je už solidně obsazeno, auta, přístřešky, bydlíky – jak říkáme karavanům, nám připadají přepychové, ale v Kanadě a USA je to nejběžnější prostředek cestování a ubytování v přírodě.

Prvni setkání s kamarády - Buchťáci

Přípravy na potlach

Potlachová sedmička 7 statečných a ostatní kamarádi vybrali místo pro konání 8. celosvětového potlachu opravdu skvěle. Cwak, Whisky, Tom, Křeček, Walter a Jery pod vedením Fonyho si opravdu mákli. Na místě samém bylo vidět, kolik práce a úsilí stálo připravit camp a celé zázemí potlachu pro víc jak 800 trampů z celého světa. Při hledání místa na postavení našeho stanu jsme narazili hned na kamarády z Austrálie. Kamarád Buchta se svojí ženou Ivanou se stali pro příštích pět dnů našimi sousedy. Vítání po letech bylo radostné, dojemné a krásné. Ze záhadného stopaře, kterého jsme viděli u silnice, se vyklubal kamarád Pazour, dorazil na potlach dřív než my – přivezli ho Buchtovic. To jsme si oddechli.

Kamarát Šoc - lovec medvědů

U totému

Pak už nastal ten známý kolotoč potlachových setkání. Vítání s kamarády, které jsme dlouho neviděli, seznámení s kamarády, které jsme nikdy neviděli, pozdravy a vzpomínky na mládí, na místa, kde jsme začínali trampovat, ohníčky a písničky a kytary a pověsit vlajku osady a hltánek na přivítanou a fotka na památku. To vše pod mohutnými štíty hor, při šumění sněhovou vodou zvednuté horské řeky Bush River v údolí zvaném „Polepšovna medvědů“. To proto, že do zdejší divočiny jsou odváženi příliš drzí medvědi, kteří se už nechtějí živit v divočině a raději hledají zbytky potravy v popelnicích v Goldenu a přilehlých rekreačních zařízeních. Teď se museli medvědi dát na ústup před trampským národem. Stopy a zbytky medvědího osídlení jsme nacházeli na každičkém kroku. Naštěstí pro nás se medvědi stáhli do uctivé vzdálenosti od tábora.

Buchťáci

Kamarád Žrout filmuje

Na potlachu s kamarády

Sapér a jeho Lenka

Před zahájením

A už je sobota večer a trampský národ se sesedá kol připraveného táboráku. To už znějí první akordy zahajované písně. Nafťák, Habešan, Fery, Káča, Baron rozeznívají své nástroje, Šoc,Zuzana a dívčí sbor se přidávají se svými hlasy… Hoj trampové a tuláci, vy hoši starých ošlehaných tváří… zní údolím a k ohni přichází statný traper a indiánská sqwav. Ohnivci Farář z Texasu, Bubro z Austrálie, Hanka z Budějovic a Marie ze Švýcar zapalují oheň. Vlajku už zpívají úplně všichni, pak vzpomínka na kamarády, kteří už odešli. Přinášíme pozdravy od kamarádů, kteří nemohli jet s námi, pozdravy od našich osadníků Kamarádů Staré řeky, Údolí děsu, KÚB a všech trampů od Berounky a do ohně za ně putuje i symbolická větévka z Údolí Zatracených.

Oheň

Přicházejí další a další se svými pozdravy od kamarádů, Magda zdraví potlach jménem Tramp Clubu Praha, Luky Jim chce obětovat do ohně i svůj klobouk. Kamarádi mu v tom naštěstí zabrání.

Soutěžíme - osadni zpěv

Pak se rozbíhají pěvecké soutěže – pěkně náročná záležitost. Soutěžících je nepočítaně a písničky jedna hezčí než druhá. Porota měla opravdu těžkou práci. Soutěž se protáhla dlouho přes půlnoc.

Nakonec si pro placky přišli:

Jednotlivci:	1.	Karas (Trutnov)
	2.	Sosník (Tišnov)
	3.	Monte (Máslovice)
	4.	Wimpi (Kamarádi Staré řeky Beroun)
	5.	Marčelína (Praha)
Duo:	1.	Sestry Lenka a Romana (Kanada + Brno)
	2.	Béďa a Iveta (Cheb)
	3.	Hurdysáci (Kanada + Brno)
	4.	Baron a Wimpi (Kamarádi Staré řeky Beroun)
	5.	Monte a Majda (Máslovice)
Osady:	1.	Spojené osady tišnovské
	2.	Máslovické drnkačky
	3.	Kamarádi Staré řeky (Beroun)
	4.	Hadinec (Orlické hory)
	5.	Expedice Teslin – Yukon (Brno + Kanada + Rakousko)

Pro ty, na něž se nedostalo ocenění, budiž útěchou, že jako vždy zvítězila dobrá trampská písnička a všem patří dík, že přispěli k nezapomenutelné atmosféře večerního programu. Však také spát odešli jen někteří a zpívalo se až do rozednění.

Nedělní trojboj – soutěž ve vrhu nožem, sekerou a střelbě z luku byla náročná a vyznamenali se v ní zkušení trapeři.

Na závěr nutno připomenout, že pomyslné žezlo potlachů převzali kamarádi z Austrálie. Kamarád Mates při přijímání symbolické dýmky míru slíbil, že za tři roky se sejdeme na tradičním 9.tém potlachu na opačném konci světa – tedy u klokanů.

No nazdar!! Takovou dálku, jak se tam dostaneme? Budeme mít ještě vůbec sílu na takovou cestu? Těch otázek bude ještě spousta. Ale jedno bych chtěl připomenout – mohla by to být výhoda i pro nastávající důchodce. Od těch klokanů bychom se mohli naučit skákat s prázdnou kapsou. To je dovednost, která může být budoucím důchodcům velmi užitečná! Tak přemejšlejte a střádejte.

Baron