Ahoj kamarádi,
nedalo mi to a musím trochu upravit hlášení rádia Jerevan:
Karel – zvonek nerozbil, ale ten spad sám (???), a že Věra měla modrý kotník, bylo možná od modré fixy, kterou měla v ruksaku.
Tobík – je to zlatíčko, ale žere jen proto, že žerou všichni okolo a taky proto pak smrdí.
Wimpi – je sice už ve výslužbě, ale nedá nám to a všichni ho posloucháme.
Egyi – sice výborně zná všechny jezy, ale když řeknu „všude“, tak by to mělo být „všude“.
Panák – vysvětlit si nic nedá, mělčiny, na které nás několikrát narval, přímo miluje a měl by si koupit Apple.
Panák nejml. – o tatínka se staral jako o svého, ale spát se vedle nich nedá, protože jsou oba strašně ukecaní.
Jerry – skoro nemluví a když přece, tak jediné schůdné téma je „škodič“.
Tom – všechny jeho příkazy, směřující k Tobíkovi byly formulovány jako: „buď pojď a nebo ne“, a pak jsme všichni obdivovali jak Tobík poslouchá.
David – snažil se chudáka Bertíka otužovat a nikdo mu do výchovy nesměl mluvit.
Mrvovci – obdivuhodnou rodinnou souhru bylo možno obdivovat (a Standovi i občas závidět) i nyní.
Děti – bezvadní, i když Honzík si donáškou piva možná vydělal na školkovné na celý zbytek školního roku.
Jirka – nový kapitán se osvědčil, všechno měl nastudované a nic ho nepřekvapilo. To, že mi přinesl doutník byl nejkrásnější čin za celou vodu.
S pozdravem Ahoj se loučím a těším se na další zážitky.
Karel
P.S. Kdo tu vodu jel, však ví sám, jak to vlastně bylo... Panák