A zase je na osadě veselo. Jak by také nebylo, když se slaví kulaté narozeniny. Jak bonton velí u děvčat se po čtyřicítce už neříká kolikáté narozeniny to jsou.
Pro ty zvědavé a zvídavé můžeme napovědět že Maruš spatřila světlo světa ve stejném roce jako Koněpruské jeskyně, pamětníci vědí, že to bylo přesně v době , kdy se minulé, tedy dvacáté století lámalo do svojí druhé poloviny.
Oslava byla velkolepá. Vedle Březinova saloonu na koupališti v Berouně bylo přistaveno Drábíkem zapůjčené obrovské šapitó, pojmuvší více jak 120 oslavenců. K Baronem postavené aparatuře se postavili muzikanti, Maruš s Honzou a pomocníky z osady nahrnuli na stoly kvanta pamlsků, pivo teklo proudem.
Trochu jsme zavzpomínali ztraceného mládí při Baronových verších a pak přišel nekonečný průvod gratulantů, darů a záplava květin a veselo a veselo.
Houpačka s Wizourem se začala houpat odpoledne a nepřestala do rána, kapely se střídaly, Jindra Egi s garmoškou pěl písně vzpomínkové , bojové i tradiční, Láda pomocí aparatury vypískal Prófu z koupaliště, Iveta tornádovala, ségra Honzy zazpívala rodinné songy, tancechtiví oslavenci tančili a pěli a křepčili až do ranního kuropění.
Ráno vše pokračovalo, kafíčko, sekačka, řízky, dorty, trochu kořaličky trochu poklidit a jede se dál!
Závěr - Oslava zdařilá jen tak dál.