Místo Tyterušek - Poseruška

Co se nevešlo do novin č.22

Místo Tyterušek – Poseruška Vyrazili jsme v pěti, vlastně v šesti: Já, Wimpi, malý Panáček s tátou Panáčkem, Egyi Jindra s Kájou (jezevčík). Vlakem (nová souprava, samý knoflík – otevírání dveří, půlkulatý záchod aj.) jsme dorazili okolo 11té hod. do Lašovic. Prošli jsme osadou na náves a vyrazili zkratkou přes pole na vrchol. Podmínky sněhové a větrné nás jaksepatří prověřili. O co byla zkratka kratší, o to byla náročnější. Sněhu bylo v závějích po prsa a boční vítr hnal jemné krystaly sněhu zprava, které se zabodávaly do našich tváří. Mně pomáhal ze závějí malý Panáček, byl vůbec mým galantním ochráncem po celý víkend. I Wimpi se bořil a podanou ruku neodmítl. Někde v závěji ztratil i dioptrické brýle. Nabízenou pomoc, od Jindřicha, že mu vezme bágl, však tvrdošíjně odmítal. Jinak zasněžená pláň byla úchvatná a nakonec jsme jí zdolali. U vrcholového posedu jsme na chvilku zastavili, než si Panáčkové zapanáčkovali na „rozhledně“, a pak raději přesun do okraje lesa, kde už chválabohu nefouká. Nejhůř s podvozkem je na tom Karel. Má na chlupech nabalené sněhové koule. Jakmile se ho Jindřich dotkne a chce mu je pomoci odstranit, hrozivě vrčí. Malá svačinka, či oběd, pro mne teprve snídaně. Vše jsme zalévali Panáčkovým pivem z hmotěnky. Zhltla jsem dva namazané chleby se sádlem a škvarkama z divočáka, podpořila výrobu plynu a řádně namastila vnitřní zažívací trubice. To jsem ještě netušila, jaké to bude mít následky. Ale hezky popořádku. Prošli jsme okolo kapličky „Caparta“, přešli silnici a začali jsme klesat do údolí k Tyterskému potoku. U „mlynáře“ jsem pohrdla kadibudkou a to se mi vymstilo. V potoce tekla voda, použili jsme místo brodu hned první lávku. Na kraji smrkového lesa jsem nalámala něco suchého chroští, to již za podivných zvuků v svých útrobách. Na kemp jsem dorazila jako poslední, kluci již odmetali ze všeho sníh, začali štípat dříví, rozdělávat oheň, připravovat přístřešky. Já jsem trochu okouněla s položením báglu a pak už to šlo ráz na ráz. Dámská kadibudka byla pro mne v této chvíli nedosažitelná a tak jsem měla místo pomáhání zabydlování se v kempu, úplně jiné pracovní nasazení: koupel v potoce, praní prádélka, převlékání, úklid na toaletě…, a neustálé odbíhání na druhou stranu potoka. A tak jsem se tentokrát do prací na kempu vůbec nezapojila, ale kluci měli alespoň možnost sledovat mé úniky a přebíhání lávky sem a tam. Pomalu ale jistě jsem si uvědomovala, že místo tančících krásných měsíčních „Tyterušek“ bude lítat jedna „Poseruška“! Měsíc vyšel nad lesem jako rybí oko, byl v úplňku. Oheň praská, hřeje, potok si bublá svou písničku, buřtíky jsou lahůdkové. Peristaltika se umoudřuje a dává mi na noc pokoj. Jako první do pelíšku leze Wimpi a zevnitř spacáku kontroluje, jak (již tradičně) Panáček nepřestává drmolit a vede monolog. Začíná poletovat sníh. Kolem půlnoci zjišťuje Panák na foťáku novou funkci: „noční scéna“. Je nadšen, pobíhá se stativem okolo kempu a fotí a fotí… Nedá mi to, vylézám ze spacáku, dávám si grog a zkouším ten program také. Tak kdo bude mít lepší snímky? Nakonec uondáni zalézáme spát. V noci se vyjasní a Měsíc se šine vysokým obloukem nad hřebenem Valachovny. K ránu je podle Panáčkového teploměru-6°C. Neděle: Nikam moc nepospícháme a tak v poklidu vychutnáváme klid a pohodičku v kempu. Snídaně (já opět dvojchleba se škvarkama), balení, vyrážíme směr Rozvědčík. Zdoláváme lávky, brody. Než dojdeme k polorozpadlému stavení p. Kučerové, vidíme se motat asi 50cm vysokého, vyhublého divočáka. Nemá ani sílu popoběhnout a tak jenom strčí hlavu do křoví a ani nedutá. Je to smutný pohled. Z pravé stráně slyšíme rány a i vidíme nimrody. Snad další kusy trefí a hlavně najdou včas. U Rozvědčíka si dáváme zastávku. Začínám se ošívat a vyrážím po určitém úkonu za klukama. Pak stavím cestou ještě několikrát. Jdu tudíž sama, když si trochu pospíším, tak zase ztratím čas, když fotím a nebo… Došel mi papír. Záchrana je nakonec u Zrcadla a tak již v pohodě (s celým balíkem panapru) se loudám do Křivoklátu. Hrad má parádní světlo a tak plácám na digi mnoho obrázků, hlavně detaily. U Sýkorů kluci právě dojídají, dávám si nealko na zklidnění vnitřností, v televizi se jede cyklokros a náš vyhrává. My chytáme vlak, opět jsme v novém vagónu s půlkruhovým WC. Jak na potvoru, již ho nepotřebuju. S příjemnou únavou jedeme domů. Tak kdy to bude příště? PS.:Panáček ještě žádné fotky nočního vidění neukázal a poslední dvojchleba jsem doma vyhodila! Bobina

| Autor: Panak | Vydáno dne 27. 02. 2010 | 2438 přečtení | Počet komentářů: 8 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek
Novinky
Databáze neobsahuje žádnou novinku.
Fanklub KSŘ

Tento web site byl vytvořen prostřednictvím phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce. Na této stránce použité názvy programových produktů, firem apod. mohou být ochrannými známkami nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků.

Web site powered by phpRS PHP Scripting Language MySQL Apache Web Server