Poslušně hlásím, že během plavby se nic závažného nestalo. Jen:
- počasí inverzní, bez deště, stav vody – slušný, nebrodilo se
- jelo 9 - 10lodí
- účastníci: Wimpi, Dáda, Kája, bři. Chromkové (Tomáš a Gery), Jindra, Michal, David, manželé Mrvovi (Věrka a Standa) a moje maličkost – BB (Bobina)
– všechny jezy byly sjety, či přeneseny bez ztráty. Třeba vysoce vyzdvihnout přikrmenou odvahu Standy na jezu Čilá, kde se vrhnul s lodí přes hranu splavu a bravurně (jako jediný) sjel celý úsek. Jindřichovi na tomto jezu patří dík, za svezení několika lodí z pod jezu do ústí Zbirožského potoka.
Ale to několikadenně předbíhám. Tak pěkně po pořádku:
Včasná doprava lodí i posádky se zdařila za pomoci několika telefonátů. V Chrástu u vody před vyplutím byla udělána společná fotka. Kupodivu, nikdo nevzal roha auty zpět. No a kdybychom někoho ztratili během putování, tak ze společného obrázku ho už nevymažeme. Samotné splutí bylo dokumentováno ze všech stran.
Paparaci: Bobina, Tom, Věrka ……. možno dohledat na „rajčeti“
http://bobifarma.rajce.idnes.cz
http://tobras.rajce.idnes.cz
http://vera9.rajce.idnes.cz
Tábořiště: Kobylka u zdi – čtvrtek večer.
Wimpoušek za pomoci ostatních připevnil pamětní destičku s jménem našeho kapitána: Mudr. Jiří Holub. Bohužel, než se rok s rokem sešel, tak na nás hledí z vodáckého nebe. Kytičku donesli Věrka se Standou, kteří si zahráli na noční pěší přepadové komando. Pomocí GPS se k nám trefili na druhý pokus. Svíčky hořely do rána. Pilo se a vzpomínalo na Jiříka. Jednohlasně byl zvolen nový „kapitán“ na jarní a podzimní vody – Tomáš. Večer ale bezesporu patřil Davidovi. Mnohokrát dokázal manévrovat s opičkou na rameni mezi ohněm a křesílky, až mu zlomyslný alkohol podrazil nožku a po hlavě padl do ohně. Kamarádi přispěchali, zachránili osobu ale nůž se objevil až po řádné chvilce – zakalený a pochva z umělé kůže se dočista totálně seškvařila. Vše se odehrálo tak rychle, že paparaci ani nezvedli aparáty. O hudební produkci večera se staral Wimpi – kytara a Kája – housle. Co se týče dobrůtek, tak v pekáči upečený jezevec na zelenině překonal snad i rakovinové buřtíky z ohýnku. Jedli jsme ho sice s ročním zpožděním, ale všechny sliby někdy opravdu ale opravdu nejdou splnit na minutu přesně. Takže – ODPOUŠTÍME – Gery. Tomáš vzal to kapitánování doslova a hned myslel, že nás musí celou noc mít na očích sedíc v křesílku. Dalo dost práce a přemlouvání, že nás může ohlídat i ze spacáku, což se nakonec zdařilo. Zbytek noci již proběhl v klidu a za šplouchání vlnek v řece.
Ráno v pátek jsme opouštěli tábořiště víc jak o půl hod. později – povoleno od nového kap. Tomáše. Možná, že bude i lidumil! Od Liblína po ostrůvek lásky pod Hradištěm jsme zaznamenali výskyt nového druhu zvěře. Mimo tradiční labutě, kormorány, kachny, volavky popelavé i bílé, ledňáčky, káňata, potápky aj. nás upoutalo mnoho ohryzů vrb a olší. Některé stromy už stojí jen tak tak, jak na nich zapracovaly bobří zuby. Ano, BOBRA (snad evropského) už tu na Berounce také máme.“ Zab‘ bobra – zachráníš strom!!!“, se nám honí hlavou,. Zda-li pak má bobr tak chutné masíčko, jako jezevec??? Stálo by to za pokus!?
Co se týče plutí - paráda, vody je dost. Co se týče jezů – skvost. Když jde sjet, tak se jede za předjezdcem (většinou Jindrou). Pod jezem je číhací četa připravená zasáhnout, kdyby něco. Když jez nejde jet a já přistanu, přiběhne nejméně osm nohou, osm rukou, bafnou mou loď a již je přenášena pod ten nesjízdný jez. Já mohu v klidu natáčet film. Kdybych řekla tak mne snad i na rukou přenesou za tou lodí. Pak už stačí jen nasednout na břehu do lodě – kopnou do vás a vy už se zase houpáte na vodě s dalším jezem za zády. To se to jezdí „Listopadová Berounka“ s kamarády Staré řeky!!!! I na občerstvení došlo. Na Rybárně mají otevřeno. Ochotně uvařili zeleninovou polévku. Pivo a káva také nabyly k zahození. Všechno zatáhl. nový kapitán, ten jediný měl peníze u sebe. Bohužel jsme mu to museli do pětníku vrátit. I tak ale děkujeme! A pak než se nadějeme vítají nás na levém břehu otáčející se jeřáby a tři (snad větrací) věže z mohutné stavby jakéhosi bunkru. Vpravo – hrbatá louka,. Opět jsme přejeli správný výlez na břeh. Takže poslední pádlování je proti proudu – na zahřátí. Jindřich vyhání z louky divočáka, pro dnešní noc tu budeme pány my!
Tábořiště: Hrbatá louka – pátek večer
Rychle se stmívá. Práce je dost. Jindřich se ujímá velení a podle přesného plánku (který nechal doma) se staví : pyramidojurta. Každý je něčím pověřený a tak stavba roste z plachet a z dřevěné přivezené konstrukce. Dílo se daří a je slavnostně přeneseno nad hořící táborák. Ještě zakotvit proti větru a další slavnostní večer může začít. Všichni chválí architekta a když stavba přežije noc, bude Jindrovi udělena medaile s novým vodáckým jménem: Cheops Kaplický. Příště už sem jen dotlačit Sfingu na kolečkách a bude iluze Egypta s Nilem jak vystřižená….. No a co k večeru? Hraná nebyla. Místo toho koloval “Hradní Bum“ a Dáda nejen že upíjel „bum“ surový, ještě zapíjel grog grogem. Takže kolovaly historky z českých drah: o výhybkách, semaforech, nádražích, kolejích a vagonech. Mnoho z toho se ani nedá reprodukovat, aby neskončilo i čtvrté Dádovo manželství. Všem bylo dobře, pouze David měl tento večer abstinentský…. Kája si liboval, že veškerá pozornost osazenstva je nasměrována na Dádu a polevil v pozornosti. A to neměl dělat! Zvedl se, udělal pár kroků a zřítil se na východní stranu pyramidojurty. Zalehl motorovou pilu, atombordel, termosku a Bobinu. Když pak zvrhl poslední Dádův grog ujal se opět vedení jako „škodič č.1“ Noc už byla klidná, jen Dáda bloudil, hledal východ a pak spacák. Ten ho nechtěl pustit dovnitř (vchod i spacák) a tak bylo slyšet Dádovo lamentování („Já blbec, pít už nebudu….“, to jsou však slova milostné noci, co platí jen do rána!)
Ráno v sobotu se dějí věci: přijíždějí známí vodáci – Věrka a Standa. Ke kávě máme výborný mřížkový koláč. Dáda o grogu nechce ani slyšet. Rozbíhá se ranní konverzace, když do toho se začnou ozývat střelné rány, štěkot psů, kvičení prasat a křik honců. Jo, jo, jsme uprostřed honu. Okolo běhají psíčci, prasata, berou to za i přes lodě a do toho si Kája odskočil na malou do lesa. Asi nakonec byl i na velké. Ale přežil! Další kanec to vzal přes vodu na druhý břeh – a třeba se šel zašít do toho bunkru…trojice srnčího se schovala kousek od nás. Byli jsme v jednom houfu, docela dobrý cíl pro střelce.Zvěři jsme fandili nahlas a tak k nám zašel i jeden myslivec– známý Geryho. No, svět je malý. Jak všechno začalo, tak i utichlo. Můžeme tedy zabalit a hurá na vodu. Nikdo z nás nebyl střelen, ale už jsme všichni stejně střelení tím,že jezdíme touhle dobou na Berounku. (To se alespoň o nás povídá!)
Plavba proběhla opět v pohodě. Mladší kamarádi se starají o pohodlí těch starších. Největší vodácký výkon předvedl Standa na jezu Čilá. Odhodlaně sjel i korunu splavu a bravurně to vykroutil okolo šutrů pod jezem. Pohodově minul i nastraženou větev a elegantně zatočil do ústí Zbirožáku. Vše je zvěčněno na filmu (video – „rajce“).
Na Aljašku přijíždíme podle plánu před 16hod. Renata s Mamutem nás vítají jako doma. Na stole je domácí štrúdl a buchta. Věrka přidává zbytek mřížkového koláče, který zachránila z rána. Hospodu máme pro sebe. Navíc se zde na chvíli objevuje jen Míra „Hasič“, Bivoj a ještě jeden štamgast - také vodák. Jo a dvě mlaďošky od našinců. Řízky mají opět velikost dětských zádíček a jsou móóóóc dobré. Pivo teče proudem. Jindřichovi je slavnostně pod parohy předána kapitánem zlatá medaile za osvědčenou pyramidojurtu. Je také potvrzeno jeho nové vodácké jméno: Cheops Kaplický. Panáky pozvedáme na Jirku, který tu má své místo. Další runda je za zdar letošní plavby a následující na zdar té plavby příští!!! Wimpiho kytara a Kájovy housle podmalovávají poslední večer listopadové Berounky. Postupně se rozcházíme do hajan. Někdo do chaty, někdo do stanu, někdo pod plachtu. Jen kapitán odjel a zítra přijede s vlekem.
Nedělní ráno – Aljaška
Čeká na nás výborná česnečka. No a pak již jen naložit lodě na vlek. Věrka se Standou, Jindra alias Cheops Kaplický, Kája a já však plujeme ještě dál.. A děláme dobře. Voda si s námi pohupuje, v peřejkách šplouchá. Zaskočíme ve Zbečně do hospody „U mostu“ na občerstvení – polévka, pivo, káva, tatranka. Jen palačinky pro Standu nemají….. Vylézá po čtyřech dnech dokonce sluníčko!!!! Zazáří se skalnaté stráně, žlutou barvu dodávají modříny, vlnky mají modrou a bílou barvu. Fotím „jehlu“ pod Permonem, hnědobílé kozy, soulodění, pití frankovky a cesta rychle ubíhá. Než se nadějeme spláchne nás Račický jez a za chvíli jsme na konci plavby – Žloukovice. Objednaná auta postupně přijíždějí a to je konec letošní „Listopadové Berounky“.
Bobina (Z mého deníčku)
PS.: …jarní voda bude!!!!!!!