Listopadová Berounka (15.11. – 18.11. 2012)

Poslušně hlásím, že během plavby se nic závažného nestalo. Jen:
- počasí inverzní, bez deště, stav vody – slušný, nebrodilo se
- jelo 9 - 10lodí
- účastníci: Wimpi, Dáda, Kája, bři. Chromkové (Tomáš a Gery), Jindra, Michal, David, manželé Mrvovi (Věrka a Standa) a moje maličkost – BB (Bobina)
– všechny jezy byly sjety, či přeneseny bez ztráty. Třeba vysoce vyzdvihnout přikrmenou odvahu Standy na jezu Čilá, kde se vrhnul s lodí přes hranu splavu a bravurně (jako jediný) sjel celý úsek. Jindřichovi na tomto jezu patří dík, za svezení několika lodí z pod jezu do ústí Zbirožského potoka.


Ale to několikadenně předbíhám. Tak pěkně po pořádku:



Včasná doprava lodí i posádky se zdařila za pomoci několika telefonátů. V Chrástu u vody před vyplutím byla udělána společná fotka. Kupodivu, nikdo nevzal roha auty zpět. No a kdybychom někoho ztratili během putování, tak ze společného obrázku ho už nevymažeme. Samotné splutí bylo dokumentováno ze všech stran.
Paparaci: Bobina, Tom, Věrka ……. možno dohledat na „rajčeti“
http://bobifarma.rajce.idnes.cz
http://tobras.rajce.idnes.cz
http://vera9.rajce.idnes.cz



Tábořiště: Kobylka u zdi – čtvrtek večer.
Wimpoušek za pomoci ostatních připevnil pamětní destičku s jménem našeho kapitána: Mudr. Jiří Holub. Bohužel, než se rok s rokem sešel, tak na nás hledí z vodáckého nebe. Kytičku donesli Věrka se Standou, kteří si zahráli na noční pěší přepadové komando. Pomocí GPS se k nám trefili na druhý pokus. Svíčky hořely do rána. Pilo se a vzpomínalo na Jiříka. Jednohlasně byl zvolen nový „kapitán“ na jarní a podzimní vody – Tomáš. Večer ale bezesporu patřil Davidovi. Mnohokrát dokázal manévrovat s opičkou na rameni mezi ohněm a křesílky, až mu zlomyslný alkohol podrazil nožku a po hlavě padl do ohně. Kamarádi přispěchali, zachránili osobu ale nůž se objevil až po řádné chvilce – zakalený a pochva z umělé kůže se dočista totálně seškvařila. Vše se odehrálo tak rychle, že paparaci ani nezvedli aparáty. O hudební produkci večera se staral Wimpi – kytara a Kája – housle. Co se týče dobrůtek, tak v pekáči upečený jezevec na zelenině překonal snad i rakovinové buřtíky z ohýnku. Jedli jsme ho sice s ročním zpožděním, ale všechny sliby někdy opravdu ale opravdu nejdou splnit na minutu přesně. Takže – ODPOUŠTÍME – Gery. Tomáš vzal to kapitánování doslova a hned myslel, že nás musí celou noc mít na očích sedíc v křesílku. Dalo dost práce a přemlouvání, že nás může ohlídat i ze spacáku, což se nakonec zdařilo. Zbytek noci již proběhl v klidu a za šplouchání vlnek v řece.
Ráno v pátek jsme opouštěli tábořiště víc jak o půl hod. později – povoleno od nového kap. Tomáše. Možná, že bude i lidumil! Od Liblína po ostrůvek lásky pod Hradištěm jsme zaznamenali výskyt nového druhu zvěře. Mimo tradiční labutě, kormorány, kachny, volavky popelavé i bílé, ledňáčky, káňata, potápky aj. nás upoutalo mnoho ohryzů vrb a olší. Některé stromy už stojí jen tak tak, jak na nich zapracovaly bobří zuby. Ano, BOBRA (snad evropského) už tu na Berounce také máme.“ Zab‘ bobra – zachráníš strom!!!“, se nám honí hlavou,. Zda-li pak má bobr tak chutné masíčko, jako jezevec??? Stálo by to za pokus!?
Co se týče plutí - paráda, vody je dost. Co se týče jezů – skvost. Když jde sjet, tak se jede za předjezdcem (většinou Jindrou). Pod jezem je číhací četa připravená zasáhnout, kdyby něco. Když jez nejde jet a já přistanu, přiběhne nejméně osm nohou, osm rukou, bafnou mou loď a již je přenášena pod ten nesjízdný jez. Já mohu v klidu natáčet film. Kdybych řekla tak mne snad i na rukou přenesou za tou lodí. Pak už stačí jen nasednout na břehu do lodě – kopnou do vás a vy už se zase houpáte na vodě s dalším jezem za zády. To se to jezdí „Listopadová Berounka“ s kamarády Staré řeky!!!! I na občerstvení došlo. Na Rybárně mají otevřeno. Ochotně uvařili zeleninovou polévku. Pivo a káva také nabyly k zahození. Všechno zatáhl. nový kapitán, ten jediný měl peníze u sebe. Bohužel jsme mu to museli do pětníku vrátit. I tak ale děkujeme! A pak než se nadějeme vítají nás na levém břehu otáčející se jeřáby a tři (snad větrací) věže z mohutné stavby jakéhosi bunkru. Vpravo – hrbatá louka,. Opět jsme přejeli správný výlez na břeh. Takže poslední pádlování je proti proudu – na zahřátí. Jindřich vyhání z louky divočáka, pro dnešní noc tu budeme pány my!

Tábořiště: Hrbatá louka – pátek večer
Rychle se stmívá. Práce je dost. Jindřich se ujímá velení a podle přesného plánku (který nechal doma) se staví : pyramidojurta. Každý je něčím pověřený a tak stavba roste z plachet a z dřevěné přivezené konstrukce. Dílo se daří a je slavnostně přeneseno nad hořící táborák. Ještě zakotvit proti větru a další slavnostní večer může začít. Všichni chválí architekta a když stavba přežije noc, bude Jindrovi udělena medaile s novým vodáckým jménem: Cheops Kaplický. Příště už sem jen dotlačit Sfingu na kolečkách a bude iluze Egypta s Nilem jak vystřižená….. No a co k večeru? Hraná nebyla. Místo toho koloval “Hradní Bum“ a Dáda nejen že upíjel „bum“ surový, ještě zapíjel grog grogem. Takže kolovaly historky z českých drah: o výhybkách, semaforech, nádražích, kolejích a vagonech. Mnoho z toho se ani nedá reprodukovat, aby neskončilo i čtvrté Dádovo manželství. Všem bylo dobře, pouze David měl tento večer abstinentský…. Kája si liboval, že veškerá pozornost osazenstva je nasměrována na Dádu a polevil v pozornosti. A to neměl dělat! Zvedl se, udělal pár kroků a zřítil se na východní stranu pyramidojurty. Zalehl motorovou pilu, atombordel, termosku a Bobinu. Když pak zvrhl poslední Dádův grog ujal se opět vedení jako „škodič č.1“ Noc už byla klidná, jen Dáda bloudil, hledal východ a pak spacák. Ten ho nechtěl pustit dovnitř (vchod i spacák) a tak bylo slyšet Dádovo lamentování („Já blbec, pít už nebudu….“, to jsou však slova milostné noci, co platí jen do rána!)
Ráno v sobotu se dějí věci: přijíždějí známí vodáci – Věrka a Standa. Ke kávě máme výborný mřížkový koláč. Dáda o grogu nechce ani slyšet. Rozbíhá se ranní konverzace, když do toho se začnou ozývat střelné rány, štěkot psů, kvičení prasat a křik honců. Jo, jo, jsme uprostřed honu. Okolo běhají psíčci, prasata, berou to za i přes lodě a do toho si Kája odskočil na malou do lesa. Asi nakonec byl i na velké. Ale přežil! Další kanec to vzal přes vodu na druhý břeh – a třeba se šel zašít do toho bunkru…trojice srnčího se schovala kousek od nás. Byli jsme v jednom houfu, docela dobrý cíl pro střelce.Zvěři jsme fandili nahlas a tak k nám zašel i jeden myslivec– známý Geryho. No, svět je malý. Jak všechno začalo, tak i utichlo. Můžeme tedy zabalit a hurá na vodu. Nikdo z nás nebyl střelen, ale už jsme všichni stejně střelení tím,že jezdíme touhle dobou na Berounku. (To se alespoň o nás povídá!)
Plavba proběhla opět v pohodě. Mladší kamarádi se starají o pohodlí těch starších. Největší vodácký výkon předvedl Standa na jezu Čilá. Odhodlaně sjel i korunu splavu a bravurně to vykroutil okolo šutrů pod jezem. Pohodově minul i nastraženou větev a elegantně zatočil do ústí Zbirožáku. Vše je zvěčněno na filmu (video – „rajce“).


Na Aljašku přijíždíme podle plánu před 16hod. Renata s Mamutem nás vítají jako doma. Na stole je domácí štrúdl a buchta. Věrka přidává zbytek mřížkového koláče, který zachránila z rána. Hospodu máme pro sebe. Navíc se zde na chvíli objevuje jen Míra „Hasič“, Bivoj a ještě jeden štamgast - také vodák. Jo a dvě mlaďošky od našinců. Řízky mají opět velikost dětských zádíček a jsou móóóóc dobré. Pivo teče proudem. Jindřichovi je slavnostně pod parohy předána kapitánem zlatá medaile za osvědčenou pyramidojurtu. Je také potvrzeno jeho nové vodácké jméno: Cheops Kaplický. Panáky pozvedáme na Jirku, který tu má své místo. Další runda je za zdar letošní plavby a následující na zdar té plavby příští!!! Wimpiho kytara a Kájovy housle podmalovávají poslední večer listopadové Berounky. Postupně se rozcházíme do hajan. Někdo do chaty, někdo do stanu, někdo pod plachtu. Jen kapitán odjel a zítra přijede s vlekem.


Nedělní ráno – Aljaška
Čeká na nás výborná česnečka. No a pak již jen naložit lodě na vlek. Věrka se Standou, Jindra alias Cheops Kaplický, Kája a já však plujeme ještě dál.. A děláme dobře. Voda si s námi pohupuje, v peřejkách šplouchá. Zaskočíme ve Zbečně do hospody „U mostu“ na občerstvení – polévka, pivo, káva, tatranka. Jen palačinky pro Standu nemají….. Vylézá po čtyřech dnech dokonce sluníčko!!!! Zazáří se skalnaté stráně, žlutou barvu dodávají modříny, vlnky mají modrou a bílou barvu. Fotím „jehlu“ pod Permonem, hnědobílé kozy, soulodění, pití frankovky a cesta rychle ubíhá. Než se nadějeme spláchne nás Račický jez a za chvíli jsme na konci plavby – Žloukovice. Objednaná auta postupně přijíždějí a to je konec letošní „Listopadové Berounky“.

Bobina (Z mého deníčku)

PS.: …jarní voda bude!!!!!!!


| Autor: Panak | Vydáno dne 24. 11. 2012 | 4233 přečtení | Počet komentářů: 8 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek
Novinky
11.03.2020: Fotoalba od Kapra na Rajčeti
V menu "Fotoalba" nově naleznete odkaz na fotky od Kapra
Fanklub KSŘ

Tento web site byl vytvořen prostřednictvím phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce. Na této stránce použité názvy programových produktů, firem apod. mohou být ochrannými známkami nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků.

Web site powered by phpRS PHP Scripting Language MySQL Apache Web Server