Kamarádi Staré řeky - Střípky z historie

V roce 1966 vznikla v Berouně po vzoru starých tradic i trampská osada Kamarádi Staré řeky. U kolébky tenkrát stálo šest kamarádů, které spojovala láska k přírodě i touha po dobrodružství.

Myšlenka, kterou jsme dali do vínku vznikající osadě - „Láskou naší je příroda, příkazem budiž kamarádství“ - nás motivuje od počátku až do dnešních dnů .Vždyť právě kamarádství umožnilo osadě překonat i nelehká období, kdy trampské hnutí nestálo na výsluní doby.

První potlach osady 1966
Dlouhý Red-pavel Petříček alias-Rafika-šerif osady, Stany-Standa Prošek, Keny-Karel Zikán
Sifon-Jarda Utratil, Baron-Pepik Patera, Kaďan- Pepik Karas
Dole Pedro- Petr Konc


V roce 1966 jsme vyjeli na potlach osady Vlci severu do Jirkova, tedy Redy, Sifon a Pedro. Zde první padla myšlenka na založení osady, ale bylo nás málo. Tak Pedro přivedl Standu Proška (Stany), Karla Zikána (Kenyho), Jardu Utratila (Sifona). Redy zase přivedl Pepíka Karase (Kaďana), který v té době tokal a neměl čas, a Josefa Pateru (Barona).

! Proč „Baron“? Tuto přezdívku získal od Reďáka jako kluk ještě školák. Když pracoval na brigádě v pivovaru v Berouně, byl totiž malý s krásně červenými tvářičkami a dost kulatý, též jsme se znali z chaty ze Žloukovic. Proč „Kaďan“? Opět získal přezdívku od Reďáka , byl věčně ……., opálený a hnědý jako kaštan, malý a taky při těle, prostě kaštan – Kaďan. Proč „Pedro“? Jméno Petr a písnička: „Don Pedro pod okny stál…“, prostě don Pedro byl pro nás kluky vrchol blahobytu a kdo byl bohatý, ten musel být tlustý, což Pedro vždy splňoval. Proč „Sifon“- když jako kluk něco pil, tak vždy sodovku, v té době se říkalo –sifon a on to vždy vyžadoval, vždy a všude sifon za 30 haléřů. Proč „Keny“, no Karel bylo moc české pro jeho romantickou duši. Vždy byl sám pro sebe Keny a pro nás taky. Proč „Stany“? Standa vždy chtěl spát pod stanem a ne pod širákem, a pak Standa znělo dívčím uším málo exoticky, tak proto Stany.

Už nás tedy bylo dost. Bylo indiánské léto roku 1966, tak jsme založili osadu. První bylo, jak se budeme jmenovat? Názvy starých domovských osad jsme hned zavrhli. Musí to být něco, co nás všechny spojuje, a to byla naše řeka Berounka, takže Redy a Keny navrhli název: KAMARÁDI STARÉ ŘEKY. Hned se nám to všem líbilo i když to bylo dlouhé. Keny navrhl domovenku a vlajku. Reďák to dovedl do konečné podoby, ačkoliv vlajka nebyla ta správná. Sheriffem byl zvolen Reďák, zástupcem Kaďan, pokladník Pedro a kroniku vedl Sifon. Vlajka i domovenka byly dány do krejčovství vedle Modré Hvězdy. Bylo domluveno, že sleziny budou u Pedra a zároveň bude dodělána klubovna. V té době jsem se nastěhoval ke své ženě do domu, kde bydlel Tatík a tím také začalo naše kamarádství. Pomalu jsme dokončovali klubovnu a taky začali hrát a jezdit na tramp. Pedro přivedl dalšího našeho kamaráda a to Pavla Vokáče. Ten si v té době dodělával školu a tak se ještě nemohl plně zapojit. Redy přivedl Vencu Paperta.

Znak

Znenadání přišel rok 1967 a s ním i první potlach naší osady. Potlach jsme uspořádali za Baronovou chatou ve Žloukovicích v Suché strži. Proč Žloukovice?. Bylo to místo našich klukovských trampů a místo našich tátů. Navíc u Baronovy chaty byl i totem, který vyřezal Baronovi a jeho rodině Reďák. Z pozvaných osad a kamarádů se zúčastnil kamarád Leon a Ota z Delaware, kamarádi Tatík, Bob, Bedla, Sobí údolí, kamarádi ze severu: Toulaví vlci, Pražský Gold West, Žabák a Hábera, z Berouna Hogo, Šmejda. Z Prahy tajné skautské oddíly: Rover 1,2,3, a další kamarádi. Po potlachu vstoupil do osady Tatík, Bob, Bedla a bylo nás zase víc.

Na jaře roku 1968- 9. března - byl první oheň v Kublově na campu bývalé osady Soumrak, tak zvané Drby u táboráku. Za hojné účasti kamarádů z Gold Westu z Prahy. Klubovní život osady se pomalu dával do pohybu, středa byla náš den. Přišlo ježdění na chaty na Sokolí do Křivoklátu. Každý jezdil, jak mu to život a rodina dovolila.

V našem státě došlo k politickým třenicím. Po lednovém plénu 1968 ÚV KSČ byl „obnoven“ nový politický život. Zakládaly se staronové strany a spolky. Též se obnovila činnost Junáka 23.3.1968 byl založen Reďákem a deseti chlapci 3. junácký oddíl. A hned v červenci byl uskutečněn 1.oddílový tábor v Kublově za hájovnou na Kamenci. Trval pět dní a další výlety vedly do Kublova celý rok. Párkrát jsem jel i s kamarády z osady na tremp,ale více jsem se věnoval skautům než osadě.

Přišel 21. srpen 68 a s ním ze států Varšavské smlouvy i naše osvobození, už druhé. Politická situace pomalu ale jistě zase sjížděla do starých komunistických norem. Skautský oddíl i osada žily svůj život. Musím říci, že v té době se poznávaly charaktery známých, přátel a kamarádů. I v Berouně byla okupační sovětská vojska na Veselé, velitelství měli naproti kinu v budově Svazarmu. Okupační velitel města Berouna byl tovarišč Rumjancev, Berouňáky zvaný Rumcajz. Okupační vojsko bylo i v našich milovaných Žloukovicích.

Rafika

V září 1969 jsme vyrazili. Reďák, Pedro, Bedla na obhlídku údolí Tyterského potoka a hlavně se podívat, kde bude potlach. V tomto roce dělal sheriffa osady Kaďan. Zde musím vzpomenout na první setkání Pedra a starého Kučery. Pedro si s Kučerou náramně notovali, on vyděděnec komunistické společnosti a Pedro synek znárodněného řezníka. Pedrova příchylnost k masu je známá a tak hned začal znalecky chválit skot a brav pana Kučery. Toho se chytnul Reďák a sranda byla na světě. Kozel s dlouhou bradou byl pojmenován Valtr (Ulbricht), bejk byl Gustáv (Husák) a kráva byla Kabrhelová, opravdu kráva. A od té doby se neslo celým údolím halasné řvaní: „Gustáv“, „Valtr“, a „ ty krávo Kabrhelová, paseš se“, „žerte, vy dobytku, komunistickej!“ Všude po lese měl rozvěšené kabáty, aby se mohl oblékat dle počasí. Příští léta nás čekal náš plácek vzorně posekán a rodina Kučerovic byla součástí naší osady celá léta, každý do konce svého života a Láďa dodnes.

Tatík přivedl do osady další kamarády Unkase- Šmorkiho a Papíka z osady Litava a první kamarádku, která byla do osady přijatá. Byla to Alena Pulkrábková, Bobova sestra a Arthurova žena.

18. října 1969 byl druhý potlach naší osady. První v Nezabudicích. Zde byl poprvé kamarád Berna a jeho osada Zlatý jatagan. Holky Koudelkovic a malý Klokočmíd – Klokan!!, Ivan Kolský a další kamarádi z Prahy. Po potlachu proběhlo na Sokolí několik čundrů a dvě trempské svatby kamarádů z Prahy z osady DIXON. Tento rok se uskutečnily i první trampské vánoce osady u Pedra v klubovně a jak říkal kamarád Olaf, dáme stařenkám do těla, ale dali jsme si sami. V té době Baron sloužil ve vojsku.

Jako každý rok jsme jezdili na různé trempské akce, bály, merendy, vítání jara, potlachy, do chat nebo po campech, hlavně na osadní srub Vorážečka do Kublova. Pořád bych se jen opakoval. Na potlachu byl do osady přijat náš dlouholetý kamarád Franta Procházka, zvaný Špacír – taky začalo velké osadní hraní (popisuje Baron), přišly různé vády a přišly děti, nebylo tolik času, ale slezina každou středu byla pořád. Další krásné vánoce jsme měli Na Vinici v nové klubovně.

30.3.1974 při vítání jara na Vorážečce v Kublově přišel do osady Leon Kropek – Dědek, Karel Šmíd – Bethoven – housle (to už hrál Baron mandolínu a Špacír basu). A jako vždy Klokan nesměl chybět na všech našich akcích. V létě čundry a tábor a další akce. Řevnice a Fata Morgana v té době se s námi začal kamarádit Jirava a Zikmund. Potlach Uragan ve Vlašimi, Voloďa dobil srnu a byly hody. Plno placek a dalšího trempování. Přišly vánoce a chtěli jsme dát Tatíkovi živou ženskou v kufru pod stromeček. Žádná nechtěla, tak dostal umělou. Bylo srandy, až moc.

V roce 1975 na potlachu do osady přišel Olda Jakubec, zvaný Olda Fašoun a Berna byl náš stálý inventář. Ze Stříbrné nás už vyhodili, už měli vše hotové.

Důležité události jsou zaznamenány v osadních kronikách, historické události i vzpomínky osadníků jsou zaznamenány v časovém sledu a podobě jak šel čas a osud přinášel.

Potlach osady 1975

Jak šel čas, do osady přicházeli noví kamarádi a kamarádky a každý dle svých možností pomáhal šířit dobré jméno osady i přiložit ruku k dílu osadního života. K třicátým pátým narozeninám osady byla vydána knížka:,,Kamarádi Staré řeky a neb střípky z historie trampingu nejen na Berounce“, popisující nepřeberné množství aktivit osady nejen z oblasti trampingu. Kamarádi z osady se podílí i na pořádání kostýmových bálů s dobovou tématikou , pořádání dětských letních táborů,pořádají vodácké výpravy nejen na našich řekách, ale i dálkové plavby po Mazurských a Finských jezerech, dokázali splout i Dunaj z Bratislavy až do Černého moře atd. Velkým úspěchem je plavba osadní maríny po řece Volze, Bodrogu i Tise. Vyvrcholením byla i plavba osadní lodi pod Českou vlajkou po řece Dněpru.

A co trampská muzika?

To je neoddělitelná součást života naší osady. Trampská písnička nás provází celý život a neseme ji v sobě, jako odkaz našich tátů a kamarádů, kteří stáli u kolébky trampského hnutí.

Ke čtyřicátému výročí jsme natočili CD těch nejhezčích trampských písniček. Osadní soubor se může pochlubit i trojnásobným vítězstvím na Festivalu trampských písní v Horním Jelení.Pětkrát jsme na tomto festivalu získali tu nejcenější trofej - cenu diváků.

Trampská muzika zní u nás po celou dobu existence osady. V roce 1984 se zprávy o naší osadě a hraní donesly až k uchu Šedého vlka- Honzy Slováčka který nás pozval nejen na svoji chatu, ale dokonce na slavnostní ustavující schůzi Trampclubu Praha do břevnovské kavárny, a tak nejen zdravice od berounských trampů, ale i písničky od Staré řeky zněly při této velké trampské události.

Prvním souborem reprezentujícím osadu Kamarádi Staré řeky byla kapela Střelci. To bylo v dobách kdy trampská muzika ani country westernové písně znějící na osadách , neměly u nás cestu zlacenou ani na růžích ustláno. O veřejné vystoupení se sváděly mnohé boje , používalo se různých fint a krycích názvů pro uspořádání koncertů pod záštitou třeba dobrovolných hasičů nebo baráčníků . Však si sami vzpomínáte.

V roce 1985 bylo pro nás velkou poctou pozvání na soutěžní klání v trampské písni –Grand prix Prahy na Ořechovce. I přes to že akce byla mediálně utajovaná, nás přivítal sál natřísknutý k prasknutí. Muzikantů jako much , každý chtěl zazpívat to nejlepší . My měli trému a báli se jestli nás vůbec někdo bude poslouchat. Vždyť mezi účinkujícími byli osobnosti jako Duo Maťáci, Eda Wild, Duo Červánek , Tulák Charlie, a kapely Stopa Pardubice, Šmidliboys, Kamarád-Choceň , Rowers–Brno, Širák Rumburk a i Slovenská kapela Sedmikráska z Topolčan .O to větší radost jsme měli když na závěr večera nám potřásl rukou a zalomil palec i sám Jenda Korda a šerif Šeďák předával cenu za první místo v soutěži . Jako upomínku na slavnostní večer jsme dostali krásný totem Grand prix se znakem Tramclubu Praha . ,,Eště ho mam schovanej“ řekl by vodník Čochtan…..

Voda v Berounce plyne dál a jak léta jdou , ohlížíme se pomalu zpátky ke kořenům trampské muziky, která nás vrací do našeho mládí .Současné složení souboru Kamarádů Staré řeky :

Berounko má 2010
Zprava: Pepik Patera - mandolina zpěv, Jarda Wimpi Ejem – kytara zpěv, Honza Frauenberg – kytara zpěv, houslista a zpěvák Jula Góra a soubor doplňuje Jaroslav Pařízek s kontrabasem.

Hraní je pro nás všechny radostí i odpočinkem a jediným cílem je přispět k dobré pohodě a atmosféře akcí na kterých se podílíme. V posledních letech hrajeme nejen na osadě, ale i na významných trempských setkáních a výročí jako jsou např.trampské potlachy a výročí osad, večery v Ci5, Trampské setkání osad na Barče, Festival na Sázavě v Pikovicích, večery v pražském klubu Rikatádo , setkání trampů a paďourů na Tetíně, Česko-Slovenské potlachy a byli jsme u otevírání expozice Trampského muzea v Jílovém u Prahy. Memoriál Jendy Kordy je velmi zdařilá akce navazující na původní Grandprix Prahy a jsme rádi za každé pozvání šerifa Honzy Hazuky na tuto akci , kde můžem vzdát hold nejen takové osobnosti jako byl Jenda Korda , ale i ostatním trampským písničkářům a hlavně těm kterým trampská písnička přináší dodnes radost a stala se neodmyslitelnou součástí jejich života.

Příjemným překvapením bylo i pozvání na oslavu 90.let osady Ztracená naděje od šerifa Frany Hackera z KTO.Oslavy na Ztracence i při večerech na ,,Barče“ byly velkolepé. A právě k 90. výročí českého trampingu bylo naší osadou vydáno druhé cédéčko ,,Berounko má“ - s písničkami od Staré řeky – jak je v trampském názvosloví Berounka nazývána. Písničky jsou věnovány nejen naší překrásné řece Berounce, která byla u kolébky našeho trampování, ale především všem, kteří si řeku a její krásné okolí oblíbili.

Již dvakrát jsme pozvali všechny kamarády,milovníky přírody a dobré trampské muziky na koncert, na kterém kromě Kamarádů Staré řeky vystoupila zpěvačka Jitka Vrbová v doprovodu známého kytaristy Standy Chmelíka a svou účastí večer obohatil i trampský skladatel a nestor trampské písně Tony Linhart se zpěvačkou Helenou Maršálkovou ze skupiny Pacific.Šerif Ztracenky Franta Hacker i jeho žena Dana která píše krásné knížky s trampskou tématikou.Dalším krásným pořadem bylo i setkání na hradě Točníku, kde hostem pořadu bylo Duo Blanice - Helenka a Rosťa Černých kteří přijeli z Českých Budějovic. Písničky našeho souboru stále častěji zní i z Country Radia i ČS Rozhlase.

Ale nejen muzikou je člověk živ, nic nenahradí večerní posezení a veselé vyprávění s kamarády u táboráku, ani rána , kdy se člověk probouzí chladem ranní rosy a v ešusu začne bublat voda na první ranní kafe. Nejinak tomu bylo i na posledním tedy 43. výročním potlachu Kamarádů Staré řeky. Na Titerském potoce se vše připravovalo už týden předem. Připravit camp, dříví, malý oheň, pokosit louky a vytvořit zázemí pro kamarády kteří na potlach přijedou,to se neudělá samo. To vše zdánlivě neviditelné dá tolik práce , že ocenit ji dokáže jen ten, kdo pro kamarády někdy něco sám dokázal udělat. Šerifovi Reďákovi tentokrát domácí povinnosti nedovolili zúčastnit se naplno příprav, ani slavnostního večera jako v minulých letech, a tak především díky Papíkovi , Tomovi, Slávovi, Pavlovi, Romanovi, Pepikovi, Nohovi, Sifonovi, Kepimu, Rýšovi, Bobině, Janě, Martě, Maruš, Drahušce a mnoha dalším byl letošní potlach připraven k důstojným oslavám.

Kamarádů se sjelo tentokrát i přes mírnou nepřízeň počasí víc než tři stovky . To je na náš camp, který má jen skromné vybavení, bez chat a občerstvovacích stanic, opravdu hodně. Odpolední soutěže jsou vždy příjemným zpestřením každého potlachu a účast byla opravdu hojná. Koncem odpoledne byly předány ceny za střelbu a ostatní trampské dovednosti nejen těm nejšikovnějším ale i za bouřlivého ,,umí“ i omladině která se trampského klání také účastnila. Wimpi se ujal zahájení večera, vzplál slavnostní oheň, zazněly hymny, vzpomenuli jsme kamarádů, kteří odešli do trampského nebe a pak už zněli do ticha noci a praskání ohně písničky kamarádů spřátelených osad. Celým večerem provázel neúnavným slovem povídavý Jirka řečený ,, Noha“ - hotovej koncert na hubu, co Vám mám povídat. Do veselého vyprávění přispěli Čombe, Miloš z hradu, Čibáb a Béďa, zazpívaly kapely Fajado, Samotáři–šumaři- (Béďa-Řetěz-Job), Duo Blanice, Stopaři, KÚB, KOZ, Tom a Velitel, Roling, Yveta-Tornádo, Olaf Kachlík a mnozí další. Těm nejlepším dal za odměnu Baron placku a shromáždění trampové provolali bouřlivé ,,umííí“. Pak zahrála osadní kapela, ostatní se přidali a tak déšť nedéšť hrálo se a zpívalo až do ranního kuropění. Tak ještě jednou díky všem kamarádům kteří svojí účastí přispěli k důstojným oslavám výročí osady.

Výroční setkání 2006

[Akt. známka: 2,35 / Počet hlasů: 26] 1 2 3 4 5
| Autor: Baron | Vydáno dne 10. 08. 2010 | 9754 přečtení | Počet komentářů: 43 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek
Novinky
Databáze neobsahuje žádnou novinku.
Fanklub KSŘ

Tento web site byl vytvořen prostřednictvím phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce. Na této stránce použité názvy programových produktů, firem apod. mohou být ochrannými známkami nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků.

Web site powered by phpRS PHP Scripting Language MySQL Apache Web Server