Místo Tyterušek - Poseruška

Co se nevešlo do novin č.22

Místo Tyterušek – Poseruška Vyrazili jsme v pěti, vlastně v šesti: Já, Wimpi, malý Panáček s tátou Panáčkem, Egyi Jindra s Kájou (jezevčík). Vlakem (nová souprava, samý knoflík – otevírání dveří, půlkulatý záchod aj.) jsme dorazili okolo 11té hod. do Lašovic. Prošli jsme osadou na náves a vyrazili zkratkou přes pole na vrchol. Podmínky sněhové a větrné nás jaksepatří prověřili. O co byla zkratka kratší, o to byla náročnější. Sněhu bylo v závějích po prsa a boční vítr hnal jemné krystaly sněhu zprava, které se zabodávaly do našich tváří. Mně pomáhal ze závějí malý Panáček, byl vůbec mým galantním ochráncem po celý víkend. I Wimpi se bořil a podanou ruku neodmítl. Někde v závěji ztratil i dioptrické brýle. Nabízenou pomoc, od Jindřicha, že mu vezme bágl, však tvrdošíjně odmítal. Jinak zasněžená pláň byla úchvatná a nakonec jsme jí zdolali. U vrcholového posedu jsme na chvilku zastavili, než si Panáčkové zapanáčkovali na „rozhledně“, a pak raději přesun do okraje lesa, kde už chválabohu nefouká. Nejhůř s podvozkem je na tom Karel. Má na chlupech nabalené sněhové koule. Jakmile se ho Jindřich dotkne a chce mu je pomoci odstranit, hrozivě vrčí. Malá svačinka, či oběd, pro mne teprve snídaně. Vše jsme zalévali Panáčkovým pivem z hmotěnky. Zhltla jsem dva namazané chleby se sádlem a škvarkama z divočáka, podpořila výrobu plynu a řádně namastila vnitřní zažívací trubice. To jsem ještě netušila, jaké to bude mít následky. Ale hezky popořádku. Prošli jsme okolo kapličky „Caparta“, přešli silnici a začali jsme klesat do údolí k Tyterskému potoku. U „mlynáře“ jsem pohrdla kadibudkou a to se mi vymstilo. V potoce tekla voda, použili jsme místo brodu hned první lávku. Na kraji smrkového lesa jsem nalámala něco suchého chroští, to již za podivných zvuků v svých útrobách. Na kemp jsem dorazila jako poslední, kluci již odmetali ze všeho sníh, začali štípat dříví, rozdělávat oheň, připravovat přístřešky. Já jsem trochu okouněla s položením báglu a pak už to šlo ráz na ráz. Dámská kadibudka byla pro mne v této chvíli nedosažitelná a tak jsem měla místo pomáhání zabydlování se v kempu, úplně jiné pracovní nasazení: koupel v potoce, praní prádélka, převlékání, úklid na toaletě…, a neustálé odbíhání na druhou stranu potoka. A tak jsem se tentokrát do prací na kempu vůbec nezapojila, ale kluci měli alespoň možnost sledovat mé úniky a přebíhání lávky sem a tam. Pomalu ale jistě jsem si uvědomovala, že místo tančících krásných měsíčních „Tyterušek“ bude lítat jedna „Poseruška“! Měsíc vyšel nad lesem jako rybí oko, byl v úplňku. Oheň praská, hřeje, potok si bublá svou písničku, buřtíky jsou lahůdkové. Peristaltika se umoudřuje a dává mi na noc pokoj. Jako první do pelíšku leze Wimpi a zevnitř spacáku kontroluje, jak (již tradičně) Panáček nepřestává drmolit a vede monolog. Začíná poletovat sníh. Kolem půlnoci zjišťuje Panák na foťáku novou funkci: „noční scéna“. Je nadšen, pobíhá se stativem okolo kempu a fotí a fotí… Nedá mi to, vylézám ze spacáku, dávám si grog a zkouším ten program také. Tak kdo bude mít lepší snímky? Nakonec uondáni zalézáme spát. V noci se vyjasní a Měsíc se šine vysokým obloukem nad hřebenem Valachovny. K ránu je podle Panáčkového teploměru-6°C. Neděle: Nikam moc nepospícháme a tak v poklidu vychutnáváme klid a pohodičku v kempu. Snídaně (já opět dvojchleba se škvarkama), balení, vyrážíme směr Rozvědčík. Zdoláváme lávky, brody. Než dojdeme k polorozpadlému stavení p. Kučerové, vidíme se motat asi 50cm vysokého, vyhublého divočáka. Nemá ani sílu popoběhnout a tak jenom strčí hlavu do křoví a ani nedutá. Je to smutný pohled. Z pravé stráně slyšíme rány a i vidíme nimrody. Snad další kusy trefí a hlavně najdou včas. U Rozvědčíka si dáváme zastávku. Začínám se ošívat a vyrážím po určitém úkonu za klukama. Pak stavím cestou ještě několikrát. Jdu tudíž sama, když si trochu pospíším, tak zase ztratím čas, když fotím a nebo… Došel mi papír. Záchrana je nakonec u Zrcadla a tak již v pohodě (s celým balíkem panapru) se loudám do Křivoklátu. Hrad má parádní světlo a tak plácám na digi mnoho obrázků, hlavně detaily. U Sýkorů kluci právě dojídají, dávám si nealko na zklidnění vnitřností, v televizi se jede cyklokros a náš vyhrává. My chytáme vlak, opět jsme v novém vagónu s půlkruhovým WC. Jak na potvoru, již ho nepotřebuju. S příjemnou únavou jedeme domů. Tak kdy to bude příště? PS.:Panáček ještě žádné fotky nočního vidění neukázal a poslední dvojchleba jsem doma vyhodila! Bobina